Nájemce volyňské léčebny, firma Bohemia Hospitals, uzavřel s městem smlouvu na dalších dvaadvacet let. „Spolupráci s městem hodnotím pozitivně a hodláme v ní pokračovat,“ tvrdí šéf společnosti Petr David strakonickému Deníku. A vyplatí se to prý i za cenu zvýšení nájemného.
Radnice navýšila nájem na 320 tisíc ročně, především proto, že chystá svou budovu opravit. „Původně jsme měli na nájemné vyšší nároky, ale nakonec jsme se dohodli takto,“ vysvětlil starosta města Václav Valhoda. Peníze se však do léčebny vrátí. „Tři sta tisíc je určených k opravám, dvacet tisíc činí pojištění,“ popsal. Tak zněla dohoda.
Na generální opravu budovy se ve Volyni chystají už dlouho. Je třeba zateplení budovy, výměna venkovních dveří a kompletních rozvodů. Jenže potřebných deset milionů město nemá, splácí úvěry a musí dofinancovat úpravnu vody v Nišovicích. Léčebna je přitom největší zaměstnavatel ve městě a kapacita 65 lůžek je naplněna přibližně z 95 procent.
Léčebna dlouhodobě nemocných má za sebou divokou minulost. „Byla první svého druhu na jihu Čech. Příští rok to bude sto třicet let, kdy pásku nemocnice slavnostně přestřihla sama arcivévodkyně Alžběta,“ vypráví lékař Ivo Apetauer, který v nemocnici pracoval 26 let.
Za roky své existence prodělala volyňská nemocnice četné transformace. Od okresní nemocnici přes internu dvě až k léčebně dlouhodobě nemocných. Tou je od roku 1976. „Ležela tu Jiřina Jirásková i Zdeněk Podskalský,“ uvádí příklady slavných pacientů Ivo Apetauer.
Už od začátku provozu léčebny ve Volyni spolupracovali její lékaři se strakonickou nemocnicí. „Dojížděli k nám odtud odborníci, například neurolog či chirurg. Když jsme si s něčím nevěděli rady, vždycky nám poradili,“ poznamenal Ivo Apetauer s tím, že odborníci dojížděli jednou týdně nebo zkrátka vždycky, když bylo potřeba.
O tom, že je volyňská léčebna raritou svědčí i vzpomínka Ivo Apetauera na rok 1991, kdy z Rakousko nabídlo České republice pomoc při rekvalifikaci pracovních sil a pomůže i s přestavbou zdravotnických zařízení. Mezi nimi byla právě i volyňská léčebna. „Dělníci restaurovali zahradní pavilon, udělali modřínový strop, jak jsem si přál. Stálo nás to přes milion. Když nastaly spory kvůli Temelínu, Rakušané se rozhodli zastavit všechny tyto rekonstrukce. A skutečně k tomu došlo. Volyňskou léčebnu ale dostavěli, vzpomíná.
Tehdy na tom měl obrovský podíl. Dá se se říci, že to léčebnu zachránilo. „Rok na to přišel však ten paradox, že se léčebna rozdělila na dva celky, zahradní pavilon byl přestavěn na prádelnu a kuchyni. Léčebna pak od nich kupovala stravu a prádlo. To byl účel a záměr, přitom ale zničili restaurovaný nádherný objekt,“ dodává Apetauer.
Více informací najdete na stránkách Deníku.
