Večerní Volyni si proběhlo a prošlo 136 dětí a dospělých. Start a cíl byl v sokolovně a trasa opět měřila 4 km. Letos jsme dali možnost si ji po prvním kole zkrátit na 3 km, ale toho využil jen málokdo. Trasu jsme nepatrně změnili – vedla Husovou, Žižkovou a Palackého ulicí, ulicemi Zámecká, Školní a Hradčanská, dále pak okolo židovského hřbitova k Hradčanskému rybníku, Bezručovými sady, ulicemi dr. A. M. Píši a Na Výsluní, Javorovou alejí, ulicemi Klostermannova a Mistra Martina, na náměstí Svobody a okolo lékárny zpět k sokolovně. Při prezenci dostali všichni mapku s trasou a místem pro zápis na kontrolách, placku s názvem a logem akce, náramek, balonek a bonbonky pro energii od firmy Volkswagen. Na trati bylo 7 kontrolních stanovišť. Na některých z nich zapisovatelky zadávaly drobné úkoly, a tak lidé například odpovídali na méně či více záludné otázky. Zajímavé bylo také stanoviště u hasičské zbrojnice, kdy volyňští hasiči, kterým tímto děkujeme za spolupráci, ukázali dětem hasičské auto. V cíli všechny čekalo teplé pití, něco dobrého na zub a diplom. Malou odměnu od ČOS a firmy Volkswagen dostali ti, kteří trasu zdolali vícekrát. Těm, kteří věnovali dobrovolné startovné, patří naše zvláštní díky. A příští rok se těšíme, že si akci popáté zopakujeme. Trasu někteří absolvovali 1x, jiní 2x nebo 3x, několik statečných 4x (1 dívka a 3 ženy) či 5x (1 žena). Rekord drží muž, který trasu absolvoval dokonce 6x. Nejmladším byl chlapec narozený v r. 2022, nejdříve narozené byly dvě ženy, kterým je letos 81 let. K celkovému počtu kilometrů přispěly také cvičitelky. V r. 2021 jsme ušli a uběhli 336 km, v r. 2022 to bylo 570 km, v r. 2023 dokonce 1.000 km. Letos jsme společně ušli a uběhli 852 km.

Darovaná krev denně zachraňuje lidské životy. Nikdo dosud nevymyslel, jak tuto červenou tekutinu nahradit. Do Sokolské kapky krve se může zapojit každý člen Sokola a ani nečlenové nebudou odmítnuti. Každý dárce dostane odznak a 4 jednoty s nejvyšším počtem odběrů věcné odměny. Největší odměnou všem bude ale vědomí, že možná jejich krev někomu zachránila zdraví či život. S nápadem přišel v r. 2016 lékař Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a člen Sokola Vít Jakoubek. Měla to být aktivita pro několik přátel. Projekt se však rozšířil po celé republice, zvýšil povědomí o nutnosti krev darovat a získal nové dárce. Stále stoupá počet těch, kteří se do projektu zapojili.

Od r. 2020 se do projektu zapojujeme. Jste-li i Vy rozhdnuti darovat krev (či ji pravidelně darujete), napište nám, kdy a kolik krve jste darovali. Možná jezdíte samostatně. Můžeme se také domluvit a jet společně. Od července 2024 bude dokonce obnoven odběr krve v areálu nemocnice ve Strakonicích.

V r. 2020 darovala 1 žena krev 1x a naše jednota se umístila na 71.-74. místě ze 78 zúčastněných jednot. V r. 2021 darovaly krev 4 ženy celkem 9x a umístili jsme se na 35. místě z 66 zúčastněných. V r. 2022 darovalo 5 žen a 1 muž krev celkem 15x a umístili jsme se na 18.-20. místě z 56 zúčastněných .  V r. 2023 darovalo 5 žen a 1 muž celkem 12x krev a 8x plazmu a umístili jsme se na 17. místě z 61 zúčastněných. Děkujeme.

Děkujeme všem členkám, členům a všem dalším příznivcům volyňského Sokola a sokolovny za příspěvky, které "přilétly" v r. 2022. Děkujeme za vzkazy, které posíláte sokolům, děkujeme za verše. Všechny sochy jsou již odlity a čekají na to, až je v příštím roce umístíme na sokolovnu.

Prosíme, pomozte sokolům opět vzlétnout. Hledáme prostředky na jejich umístění. Jsme si jisti, že s Vaší pomocí budou zanedlouho opět zdobit volyňskou sokolovnu. Č. účtu: 0681086339/0800, VS: 2107192912, text: chcete-li, napište novým sokolům vzkaz, kontakt: 728 117 969, volyne@sokol.eu.

Jednota uvažovala o pořízení vlastní tělocvičny již v r. 1892. Tehdy od studujících z města dostala prvý dar na stavbu sokolovny, a to 10 zlatých. Ke koupi pozemku došlo 3. 12. 1919, byl ustaven stavební odbor, pořádaly se sbírky. Sokolovna byla otevřena 21. 7. 1929. Autorem zajímavé stavby je arch. František Průša, žák Josipa Plečnika. Zdarma projektoval, osobně dozíral, obstarával, udělal vnější i vnitřní výzdobu, včetně soch sokolů. Při opravě střechy v r. 2021 bylo nutné sejmout sochy sokolů, které ji zdobily 92 let. Kvůli jejich poškození je nelze vrátit zpět. O ozdobu sokolovny přijít nechceme, proto necháváme zhotovit repliky. Jde o osm soch (čtyři levé a čtyři pravé, liší se natočením hlavy). Je nutné opravit dvě sochy, podle kterých vzniknou dvě formy. Jedna socha bude stát 44.500 Kč. To je nad naše finanční možnosti. Vyhlašujeme tedy sbírku, která má pomoci náročnou akci uskutečnit

Na sokoly v r. 2022 a 2023 přispěli: Britex, s. r. o.; Elektro Rubeš; Elektro Villner; Metal zámečnictví, s. r. o.; Milfa Glass; Kosmetický salon Neva – Šejnová Vendulka; Šumava, a. s. Nišovice; Tescoma Villnerová a dále více než 60 jednotlivých osob či celých rodin z Volyně a okolních obcí, Prahy, Červeného Kostelce, Kájova, Rodvínova, Korýtka... a dokonce i ze Švýcarska.

 Vzkazy

·       Ať sokol vzlétne a najde tu správnou cestu.

·       Ať se máme z LDNky na co koukat.

·       Ať vzlétnou!

·       Až zas na střeše sokoly uvidíme, s radostí si v sokolovně zacvičíme, sokol k naší budově patří, to ví všichni, sestry i bratři.

·       Posíláme penízky našim sokolům jako pozdrav od paní Kahovcové, naší babičky, určitě by přispěla a byla ráda, že tak činíme my!

·       Ať všichni sokoli opět brzy vzlétnou a už nikdy neuletí!!!

·       K. na nový sokoly.

·       Příspěvek na křídlo sokola.

·       Sokolu zdar!

·       Přeji hodně úspěchů v dalších letech.

·       Věříme, že si křídla nepolámou.

·       Vzletem sokolím kupředu!

·       Ať co nejdříve dosednou a už nikdy neuletí!

Díky podpoře Města Volyně a našetřeným finančním prostředkům jsme v r. 2023 mohli přistoupit k osazení 4 nových soch sokolů na severní štítovou stěnu. V pondělí 17. 7. začaly práce na přípravě sloupků pro sochy, což bylo náročné, zejména když celý týden bylo tropické počasí. Den „D“ nastal přesně o měsíc později. Ve středu 16. 8. přivezlo sochy z ateliéru auto s rukou a složilo je na hřišti u sokolovny. Ve čtvrtek 17. 8. po 8. hodině bylo vše připraveno – velký jeřáb, lešení u sloupů, nářadí, chemické kotvy v lednici, počasí a hlavně lidé. Jeřáb nadzvedl sochu, na její podstavec byly našroubovány trny. Jeřáb sochu zvedl nad příslušný sloupek a proběhlo zkušební osazení. Poté byla opět socha nadzvednuta, do otvorů pro kovové trny byla natlačena chemická kotva a proběhlo definitivní osazení. To se opakovalo 4x. Celá akce byla hotova za 2,5 h, a to díky profesionalitě a připravenosti všech zainteresovaných. Děkujeme pánům sochařům a jejich spolupracovníkům za odborný dohled a spolupráci, firmě Neubauer z Písku za profesionální práci jeřábu, p. S. Talafousovi za přivezení soch.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy in memoriam za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu Františku Pecháčkovi. František Pecháček – voják Československé armády, sokolský cvičitel, autor hromadných skladeb pro družstva cvičenců a publikací o tělesné výchově, po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska člen odbojového hnutí Obec sokolská, popraven v koncentračním táboře Mauthausen.

Více zajímavých informací = https://www.sokol.eu/pechacek

František Pecháček (* 15. 2. 1896 - † 3. 2. 1944)  byl významný sokolský cvičitel, účastník olympijských her, organizátor letních táborů a zimních kurzů pro mládež, autor odborných publikací. Narodil se v obci Záhornice na Nymbursku. Později se rodina odstěhovala do Nové Paky. Upozornil na sebe výborným cvičením, přesnou docházkou, vytrvalostí a přátelskou povahou, brzy vynikl na nářadí, v prostných i v atletice. Byl členem cvičitelského sboru a úspěšným cvičitelem dorostu i mužů. Pod vlivem Tyršových idejí vyrostl v nadšeného činovníka, cvičitele a vlastence.

Za 1. světové války bojoval převážně na italské frontě. Využil každé příležitosti, aby cvičil a šířil sokolský tělocvik. Po válce vstoupil do československé armády a vedl školu pro výcvik tělesné zdatnosti, kterou zřídil náčelník ČOS dr. Jindra Vaníček a kde dosáhl hodnosti poddůstojníka. Byl pozván do Anglie, aby řídil podobnou školu, měli o něj zájem i jinde. Po odchodu z armády se věnoval výchově a vzdělávaní sokolských cvičitelů. Byl přijat do závodního družstva České obce sokolské, s nímž se zúčastnil mnoha závodů. Zúčastnil se též zájezdu ČOS do Ameriky. Byl to borec, který přesto, že se zúčastnil tolika závodů a přeborů, byl vždy skromný a jemný.

Mezi vůbec nejvýznamnější Pecháčkovy počiny patří autorství několika hromadných skladeb pro muže, mezi nimiž se vyjímá skladba Přísaha republice, uvedená na X. všesokolském sletu v Praze v r. 1938. Za zvuků Sukova pochodu "V nový život" vstoupilo Branou borců a zcela zaplnilo cvičiště Strahovského stadionu na 30 tisíc cvičenců. František Pecháček byl první na světě, který se nebál přivést takové množství osob na cvičiště. Bylo to překvapení pro naše i cizí odborníky. Těsně před událostmi v Mnichově tak 30 tisíc mužů symbolicky dávalo najevo svoji připravenost a odhodlání bránit republiku. Skladba, která jako by předvídala nadcházející události, se stala pomníkem Pecháčkovým. Přišla smutně proslulá léta. Dochází k naplnění závěrečných slov recitace jeho Přísahy republice – Stojíme pevně, připraveni s novou silou za lepší příští své drahé vlasti i bojovat. Ihned po okupaci se Pecháček zapojil do domácího odboje, byl členem ilegální sokolské organizace Jindra, kde byl jmenován zemským velitelem pro Čechy. V bytě Pecháčkových se ukrývali atentátníci R. Heydricha. On i jeho žena však byli zatčeni gestapem, podrobeni brutálním výslechům a nakonec oba zavražděni. Slova, kterými se loučil se svými spoluvězni – Sbohem, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. – nesmí v našich srdcích budit smutek, ale nekonečný obdiv k tomu, kdo je pronesl. Jeho příklad budiž stále vzorem všem Čechům, kteří jako on milují svou zem. Podle vyprávění pamětníků byl František Pecháček krásný tělem a vznešený duchem. Jeho vypracované sokolské tělo se stalo předlohou pro řadu výtvarných prací. Stál například modelem akademickému sochaři E. Kodetovi pro sochu sokolského borce, akademický sochař J. Šejnost si jej zase vybral jako předlohu k přebornické medaili Československé obce sokolské a výtvarník O. Španiel použil jeho podobu na jubilejní svatováclavský dukát. V r. 2018 vznikl v Záhornicích pomník věnovaný tomuto sokolovi. Je tvořen symbolicky 30 sokoly umístěnými na tyčích a rozmístěnými do tvaru připomínajícího státní vlajku. Vzniká tak dojem sokolských cvičenců seřazených na značkách, což odkazuje na jeho skladbu X. všesokolského sletu.

Od Jihočeského kraje, Odboru Evropských záležitostí, jsme získali na opravu sedlové střechy nad hlavním sálem a štítových stěn 1.400.000 Kč. V červnu proběhly zahajovací práce. Pomocí jeřábu byly sejmuty sochy sokolů a stavební firma opravila štítové stěny. Bohužel stavební práce na střeše zatím nepokračují. Důvodem je zpoždění dodávky materiálu na střechu. Tak jako mnozí jiní čekáme i my netrpělivě na materiál, aby stavební firma mohla pokračovat v práci. V současné době jsou hotovy štítové stěny.

Sokolovna ve Volyni byla slavnostně otevřena 20. 7. 1929. Oslavila tedy nedávno své 92. narozeniny. Letos se sokolské jednotě podařilo opravit sedlovou střechu a štítové stěny, které na ni navazují. Celkový rozpočet byl 1.828.866,24 Kč. Jednota získala dotaci od Jihočeského kraje ve výši 1.400.000,00 Kč, zbývající částku financovala se svých několikaletých úspor a pomohla také dotace od Města Volyně. Dne 7. 6. 2021 stavební firma zahájila práce opravou štítových stěn. Bohužel poté došlo k nepředvídanému zdržení v pracích, protože stále nepřicházel materiál na pokrytí sedlové střechy – firma jej objednala v červnu a krytina přišla až 19. 8. 2021. Celá akce byla zdárně ukončena na konci měsíce září. Nyní jsou na řadě sochy sokolů, kterých je celkem deset. Osm z nich muselo být sejmuto kvůli opravám a kvůli jejich značnému poškození. Jednota se bude snažit sokoly vrátit na jejich místo co nejdříve, aby sokolovna vypadala tak, jak jsou na ni všichni již 92 let zvyklí.

Naše velké díky patří všem, kteří nás podporují - dotacemi a granty, příspěvky, sponzorskými dary, pomocí při akcích a každodenní činnosti. Děkujeme také všem ostatním, kteří chtějí zústat v anonymitě.

Město Volyně

Nadační fond Města Volyně

MŠMT ČR

Národní sportovní agentura - Můj klub, Provoz a údržba

Jihočeský kraj

Česká obec sokolská

Městys Čestice

Obec Litochovice

Obec Milejovice

Obec Nišovice

Elektro Villner

Tescoma Villnerová

Metal zámečnictví, s. r. o.

Elektro Rubeš

Brit.tex s. r. o.

Kosmetika Šejnová Vendulka

Rohde a Schwarz Vimperk

Elsa Elektro Písek

Řeznictví-uzenářství Staněk Volyně

Jatky Hradský Strakonice

Catering Luboš Šrámek

Kovovýroba Vlastimil Ryneš

Pavel Fajnor

Aptar Čkyně, s. r. o.

Šumava, a. s. Nišovice, Ing. Hana Harantová - ředitelka

AXA ASSISTANCE CZ, s.r.o., Praha 4 - Nusle

Jan Čupa

MUDr. Markéta Jedličková

Křišťanovi, Praha

doc. Ing.  Josef Plechatý, CSc.

https://www.facebook.com/Sokol-Volyn%C4%9B-108663014608206

Ve vzdělavatelském odboru ČOS se inspirovali a vytvořili únikovou hru – tentokrát se musíte dostat z knihovny. Vyzkoušejte si, zda se dokážete za pomoci znalostí o Sokole dostat z labyrintu Tyršova domu. Hodně štěstí:)))

Hru začnete na odkaze: https://1url.cz/OKzGT