Nikdo jim moc nevěřil a možná i proto přežili. Před deseti lety odehrála Marná snaha svůj první koncert na benefičním festivalu ve Stříteži. “Vlastně to bylo až jedenáctého, hráli jsme asi ve dvě ráno a bylo to vlastně úplně strašné. Nikdo by tenkrát nevsadil na to, že přežijeme většinu volyňských kapel,” tvrdí současný zpěvák kapely Most. Jak to tehdy vypadalo napoví i ukázka z připravované knihy:
„A pak to přišlo. Premiéra se vším všudy. První promenáda po městě s kytarami na zádech, první omluva z hospody, že “dneska nemůžeme, protože máme koncert”, první nervozita, u které člověk neví, jestli ji vyřeší soustředěním nebo alkoholem. Prostě první koncert.
Střítež odstartovala jízdu, která zatím neskončila ani po deseti letech a provedla Marnou snahu víc než stovkou koncertů po celých Čechách. Střítež se pro některé členy nakonec ukázala jako dokonce více než osudová obec. Zpočátku to tak ale nevypadalo.
“Vy jste Landmine Spring?” zněla první otázka pořadatelů potom, co jsme se vylámali z auta. Už z ní jsme mohli vytušit mírnou nepřipravenost organizátorů. Splést si nás totiž s emo screamo hvězdou Járy Springa, bylo vzhledem k tomu, jak jsme vypadali, v podstatě nemožné. Ale každopádně nás to potěšilo.
Pak ale začaly organizační změny, které nás postupně z prvního místa vystupujících posunuly na místo poslední. To znamenalo přežít od půl šesté odpolední do druhé hodiny ranní v hraníschopném stavu. Začalo se tedy pít a vtipkovat. Přejmenovat kapelu na Veřejná ostuda za klobásu a tři piva (což byla naše odměna) se ze začátku zdálo jako dobrý vtip. Neustálé oddalování vystoupení ale ukázalo, jak velké prorocké nadání se v Langovi skrývá. Ve zkratce – každý se prostě se svou nervozitou vyrovnal nebo naopak nevyrovnal po svém.
“Plánované doplnění energie mírným odpočinkem v autě bylo totiž narušeno otázkou: “Čau Langu, dáš si s náma špeka?” “Pak si ještě pamatuju, jak jsem byl nezkušenej co se týče pitnýho režimu při koncertu. Vždycky jsem si koupil pivo, trochu upil a pak jsem si řikal, že to už mi určitě nevystačí, tak jsem ho do sebe kopnul a šel si koupit nový a zas a zas a zas. Jak se ten náš výstup pořád oddaloval, bylo to celkem smrtelný,” vzpomíná bubeník.
Rytmická sekce, které zdatně sekundoval Roubal, vystoupila pod obraz, Mostova nálada byla pod bodem mrazu a přemotivovaný František ze sebe nevydal ani hlásku a překřičel ho i Křemen, který se jako jediný odvážil do neexistujícího kotle pod pódium a znalostí textů překvapil nejen zpěváka, ale i zbytek kapely. Nakonec se do vystoupení zapojil i Sejra a první exhibice Marné snahy měla našlápnuto do kategorie “legendární”.
Po deseti letech se scéna pročistila a změnila se i samotná Marná snaha. Z původní pětice je dnes čtyřčlenné těleso, kterým během jedné dekády prošlo sedm muzikantů. Všech více než sto koncertů po celých Čechách absolvovali jen dva zakládající členové – Most a basák Berry.
Domovská scéna kapely, i když to tak podle posledních koncertů nevypadá, je na malém sále Na Nové. “Tady jsme odehráli první dva roky na akcích, které v podstatě pro nás pořádal server volyne.info,” vysvětluje Most.
A právě Na Nové oslaví v sobotu, 12. dubna, Marná snaha své jubileum se znovuzrozenými volyňskými GooS. “Nebude to jen tak obyčejný koncert, v podstatě je to dvojitá oslava, GooS totiž letos slaví dokonce patnácté narozeniny, a budeme rádi, když dorazí všichni, kteří si pamatují naše začátky,” láká na koncert Most.
Marná snaha chystá ke svému jubileu i vlastní vzpomínkovou knihu, kterou by měla pokřtít ke konci prázdnin. “Když to teď dáváme dohromady a vzpomínáme na začátky, tak je vlastně neuvěřitelné, že kapela vůbec nahrála dvě cédéčka a pořád ještě funguje,” dodává Most.
