|
| 06.11.'02, Lucka Beránková, Rodáci ve světě |
počet přístupů: 1993 |
|
Skotský deník aupairující Lucky - Příjezd |
Kdeže jsme to minule skončili...na nádraží? AHA! Byla jsem odvezena do velmi, od města na míle vzdálené, odlehlé čtvrti zbohatlíku, kde nikdo nemá normalní domek, ale spíš nenormalní palác. Já bydlím v jednom z těch menších s osmi pokoji, třemi koupelnami a kuchyní velkou jako Volyně. Domek se podobá spíš výkladní skříni, protože je téměř celý prosklený. Takže nahodný kolemjdoucí si může udělat presný obrázek toho, co kdo uvnitř právě dělá.
Zahrady tu jsou mírně nefunkční, slouží spíš jako dekorace, a to možná i proto, že v tomhle počasí by jim tady stejně nic nevyrostlo. Každá rodina má proto svého zahradníka, který se jim o stromky a keříky stará.
Protože se tu květeně asi opravdu moc nedaří, tak to tady dost vyháněj práškama. Zelenina a ovoce tu chutná tak nějak......no, zkratka jinak, ono všechno tu chutná jinak...dokonce i kečup (ten je tu mimochodem oranžový)!:)
Interiér popisovat nebudu, to by byla nuda. Pro představu možná stačí, že i ručníky tu maji od Diora....takže se tu opravdu citím přirozeně...jako doma!
Co se mé pracovní doby týka, tak „makám“ 5h denně, 5 dní v týdnu, a protože k nám 3x týdne dochazí paní na uklid, tak se starám opravdu jen o děti a občas nějaké to žehlení. Mám celkem hodně volného času, ale zatím ho nedokážu hodnotně využít, protože tu moc lidí neznám.
Ještě jsem si pořádně nezvykla na to, jak tady všichni za všechno šííííleně děkují a prosí! Zkrátka si musíte zvyknout říkat please a thank you za každým druhým slovem, i když někomu nadáváte! Dokonce i řidiči v městské dopravě říká „thanks, driver“! Samozřejmě, že při mé první cestě MHD jsem se projevila, jak totální nevychovanec, když jsem si klidně vystoupila na zastávce a neřekla jsem ani bůůů. Jsem zvyklá na Prahu, kde nikoho nezajímáte a musíte se starat jen sami o sebe, nikoho by nenapadlo zaťukat na okýnko řidiče tramvaje či busu a říct díky. V Praze jsem se naučila být anonymní, nikoho nezdravit, nikoho si nevšímat, tvářit se neutrálně bez náznaku úsměvu...atd. Tady je to přesně naopak, může se vám tu klidně stát, že vás v buse někdo pozdraví, usměje a zeptá se, jak se vám daří. Tady se na anonymitu rozhodně nehraje a pro mě je to docela šok, ale příjemná změna. Asi budu muset ty své pražské zlozvyky přeučit na skotské zvyky!
Už jsem tu zahájila třetí týden a pomaloučku si zvykám, sice v těch stranách mám jestě trochu zmatek, nevím, jak se rozhlédnout, na jakou stranu jit a kolikrát se šíleně leknu, když jede proti mě auto bez řidiče, ale to se snad časem poddá ...!
Tak, koukám, že je toho uz moc, tak to radši utnu, abych nedostala od šéffika Berrzíka vynadáno. Příští týden vám budu popisovat svou první návštěvu právě skotské PUB! |
| autor: Lucka Beránková |
| datum: 06.11.'02 |
Diskuse na téma: Skotský deník aupairující Lucky - Příjezd
|
|
|
 |
