A tak se stalo, že všemi oblíbený a ženami obletovaný Víťa Pressl si jednoho dne sebral svých pět švestek a šel zkusit svoje štěstí a angličtinu do země opředené mnoha mýty a ovčí vlnou. Volyně.info získalo exkluzivitu na vydávání jeho deníčku. Pšondové v jsou všude tak proč ne v Irsku?
Na začátek se musím omluvit Honzovi Zahrádkovi, abych na to pak nezapomněl. A to zjednoho prostého důvodu. V květnu jsme spolu strávili krásný týden na Slovensku, kde bylo víc Poláků, než všech normálních lidi. A já v tu dobu tvrdil, že polština není zas tak špatnej jazyk. Ale JE!!! A je horšínež všechny jazyky světa, myslím ze i Svahilsky nebo Chodsky bych seučil radši a snáz než polsky!!! Pšondové jsou tu prostě všude! Člověk ani nemusí tu jejich ušišlanou hatmatilku slyšet a stejně pozná, že jeto Pšon! Tady u nás v Inchicore jich tolik není, ale vo to víc je tu všech možnejch národností z celýho světa, takže to vyjde skoro na stejno.
Inchicore a Claremont jsou známý svojí divokou minulosti (přijde mi ze i současností), takže je víceméně neradno se tím, že v Inchicore bydlím, chlubit. Jenže co mám říkat na pohovorech, kde to vidí černý na bílym, že bydlím pod mostem? To by taky neklaplo, páč v případě Social Welfare jsem psal o svých patáliích s vyřizováním PPS numer, aby asi ani address: Under the Bridge moc nepomohlo, leda bychté sličné asymetrické slečně za přepážkou zazpíval úryvek známé písně Red Hot Chili Peppers.
Každopádně, asi na popáté jsem uspěl a každým dnem očekávám obálku s toužebně očekávaným číslem. Co mě ale opět dostalo, byl fakt, že Polák přede mnou přišel s uslintaným – umaštěným cárem papíru a bez řečí mu dala vyplnit formulář a řekla mu, že do týdne má číslo ve schránce. Já musel nahánět Landlorda (majitele bytu)a když jsem ji konečně přinesl všechno, co potřebovala, tak se na mě usmála a jen tak mimo řečí prohodila, ze než mi dá formulář, tak si to ještě zkontroluje a zavolá Landlordovi. O další důvod víc nemít rád Poláky! Ale konec dobrý, všechno dobré! Byl jsem jí prostě nesympatickej!
A co dělají v Dublinu Sobotňáci?
Jinak je Ath Cliath, alias. Dublin docela pohodový město. Žije to tu odrána do večera a Irové jsou stejně úchylnej národ jako Angláni aSkoti, totiž ze jejich největší zábavou je nakupování. A chlastání!!!
Víkendy? Něco šílenýho. Ve městě je tolik lidí, že se ani nedá normálně procházet, hospody jsou narvaný k prasknuti a není ani výjimka potkat nejakýho "posh" kravaťáka, jak se valí vožralej na ulici, v horším případě bleje, v lepším případě spí.
A kapitolou samou jsou tzv. "SOBOTŇÁCI". V Newcastlu jsem si porad lámal hlavu s tím, jak této specifické skupině lidí říkat, ale jsou to prostě Sobotňáci a není pro ne lepší a výstižnější pojmenování. Vše spočívá v několika základních specifických znacích. Prvním z nich jsou boty: bílé, pokud možno bežecké, kožené a čím více Nike, Umbro nebo Lacoste, tím líp. Ponožky opět bílé, nejlépe podkolenky. Kalhoty sportovní šusťáky, ala 80‘s, dole na gumu, opět od různých sportovních značek. A hlavně krátké, to aby byly vidět ponožky a botky. Teplákovka nutně nemusí ladit ke kalhotám, ale pokud ano, tím líp. Musí být samozřejmě rozepínací. A tričko? Když ne s límečkem na 2 knoflíky, tak dres nějakého místního fotbalového, herrlingového nebo jiného klubu, připadně dres anglické Premier league, která je tu ve značné oblibě.
Sobotňáci se nadále vyznačují tím, že se v sobotu cela rodina sebere, jede do města a vožere se. Pak se vrátí domu a co dělají? Š****í!!! Ale ne jen tak ledajak!!! Táta s dcerou, máma ze synem, máma s tátou, brácha ze ségrou a pak se rodí další a další Sobotňáci, stejně degéni jako jejich rodiče. A tak to tu jde pořád dokola!!!
Myslíte si, že umíte výborně anglicky?
Taky jsem byl na "Aptitude Tests" v bance AIB (Největší irská banka) a bylo to šííííílený!!! Test se skládal ze tří částí Verbal, Numerical a Perceptual. Myslel jsem, že verbal bude klasickej pohovor. Ale chyba lávky, ee!!!
Předpokladem pro úspěšné zvládnutí této části testu je zapotřebí více než "Fluent English". Spočívalo to v tom, ze člověk měl ze šesti slovíček vyřadit dvě, které se tam nehodí. Takže dám příklad: Mother, Chair, Father, Daughter, Table, Son, co tam nepatří? Odpovědi zasílejte na můj mail.
Jenže slovíčkům jsem rozuměl tak do desátý otázky, ale otázek bylo 30!! A bylo na to 12 minut. Takže jsme plynule přešli k numerické části. Ta spočívala v doplňování číselných řad, takže člověk musel pořádně namáhat hlavu, aby doplnil chybějící číslo. Příkladů moc dávat nebudu, ale opět to začínalo jednoduše 2;4; 6; 10; 12 a končilo doplňováním devátého čísla ve třech řadách a sloupcích, takže prima zájezd.
No a perceptual? Když prázdnej čtvereček s plným kolečkem uvnitř udělá prázdný kolečko s plným čtverečkem uvnitř, tak co udělá .... a teď bylo na výběr vždycky 3 a 3 obrázky, a jedna varianta, že se z něčeho něco stane. No děs! Celej test trval hoďku a půl, myslím, že na mailu budu mít jedinou strohou odpověď: "Failed"!!!
Večer jsme se z toho šli s Rudou vzpamatovat do Black Lion Pub. V Čechách jsem si jednou dal Guinesse v Praze za hříšnejch 100 Kč a řekl sem si, že za ty peníze dám radši 10 Strakoňskejch desítek! Tady jsem si ho dal za přijatelnejch 114 Kč a jelikož jsem se potřeboval aspoň trošku odreagovat, tak jsem si dal tři a jelikož nemám možnost volby (Strakoňskou desítku tu bohužel (a kupodivu) nikde netočí, tak budu dál pít Guinesse za 3.80Euro). Odpoledne se chystám na vejlet do Howthu, takovej poloostrov nad Dublinem,ale jelikož je tolik hodin, kolik právě je, tak doufám, ze to stíhám. Kazdopadně posílám a letím! Mějte se fšici báááječne!
Pic *vic*
