Opět se přihlásil volyňský Marco Pólo.
Poslední příspěvek přímo rozbouřil diskuzi i v nečeských vodách, bude tomu tak i tentokrát? Zdraví Černá Stoka, Atha Cliath!
Dnes ráno jsem se probudil ne zcela ve své kůži. Zpočátku jsem se snažil nemoc zahnat raním cvičením, ale fakt, že mi chvílemi přestávalo bít srdce, mě nutil k zamyšlení. Nohy slabé a ani ruce nedokázaly dopravit nad hlavu činku, byť měla jen slabých 80kg…tak by se asi dalo, slovy klasika, charakterizovat dnešní ráno. I v Irsku na člověka doléhají všelijaké neduhy a nemoci a obzvláště my, venku pracující, jsme k těmto neduhům více náchylní. Takže jsem si dneska vzal po měsíci a půl v sobotu volno a zkusím se v posteli pořádně vykurýrovat. Prachy jsou sice prachy, ale zdraví mám taky jenom jedno.
V práci se nic moc důlež neděje, porad dělám s Thomasem a baví mě to čím dál víc. (Jenom škoda že asi tenhle týden končím). Založili jsme dneska kroužek maďarštiny, takže: Oz in nevem Viktor, I ehas vagyok…neboli jmenuju se Viktor a mám hlad!!! Samý užitečný věci mě učí. A snad toho během tohodle tejdne hodně stihnem. Člověk nikdy neví, kdy se najednou octne v Maďarsku a bude mít hlad.
Teď trošku z jiného soudku. Asi bych se možná měl vrátit k těm minulejm mailum. Těm, který, jak se zdá, hly pár lidem žlučí. Nehodlám se nikomu za nic omlouvat, prostě jsem jenom napsal, co si myslím a jak určitý lidi vidím. Kupodivu byl ale můj názor na věc a situaci nezvykle podobnej názoru obyvatel Dublinu, názoru lidi, se kterejma pracuju a téměř denně o těchhle věcech mluvíme. Those, we don`t speak about ... neboli S...ňákům, se tu říká: Waste of Space. To myslím hovoří za vše. To, ze s***ji mezi sebou, jo, dobře, silný kafe, ale to ať každej posoudí, jak chce. Kazdopádně Mark, můj šéfík má do S...ňáka hoooodně daleko a jemu by možná omluva za to, že jsem ho tak téměř nazval, patřila. Mark, I am really sorry!!! (Pochopte, nemůžu se mu omlouvat česky, to by mi nerozuměl). Dál už asi nemá cenu, abych něco víc rozebíral.
Jinak se moje zážitky se omezily na každodenní úžas z toho, jak je ráno čím dál tím větší tma, jak je venku zase nepěkně, že už sem sluníčko neviděl asi 10 dní, že dnes pro změnu neprší a jenom mrholí apod. Ale road trip už se blíží!!! Týden a tradá na hory, za hory, mé zlaté parohy, kde se pasou? V Kerry, na Karrantou Hill. Snad se to počasí trochu umoudří.
Taky sem v pátek volal na jednu práci a v pondělí mám interview. Doufám, že budu mít čím oslnit. Interviewovat mě, ale bude chlapík jménem Conor, takže svůj neskonalý a pověstný šarm můžu nechat doma, tady přijdou na řadu dovednosti se znalostmi a tak si nejsem zas až tak jistej, jak to dopadne. Ale třeba si padnem do oka!!! (Dik předem za držpalec!).
Jo a to bude tak asi všechno co sem vám chtěl pro tentokrát říct. Posilám pozdrav z Atha Cliath a mějte se všici aspoň jednou tejdně!
Pic*vic*
