Tak o cem vam dnes asi napisu...
V nedeli jsem byla v Parizi v Musee d'Orsay. Nejak me uz nebavi se o tom rozepisovat,tak jen strucne: Je to obrovska budova byvaleho nadrazi ve ktere muzete videt zejmena impresionisty(resp.jejich dila), jako jsou V.van Gogh,Paul Goghin,Monet,Manet etc.Pak taky Muchu, obrazy romanticke, naturalisticke, symbolistni, stejne tak sochy, dekorativni predmety, modely,architektonicke navrhy.
Je toho dost, takze pak jste radi, ze jsou tu asi sedmery toalety a tri restaurace z nichz v jedne muzete jist a pit za zvuku klaviru,na ktery hraje sarmatni Francouz (vite,oni skoro vsichni Francouzi jsou sarmantni :o) .....
Takze to bylo muzeum a co dal?
Rikala jsem si,ze bych vam taky mela napsat neco z obycejneho zivota,aby jste si nemysleli,ze jsem tu jako na dovolene. Tak predne,v utery mi zacal kurz a s tim i obycejny kazdodenni zivot do ktereho bohuzel patri i doprava do Compiegne a zpet.
Proto,abyste tento skvostny system pochopili, vkladam mensi historickou exkurzi: Jiz od sestnacteho stoleti Francouzi spolu s ostatnimi vyspelymi zapado a jihoevropskymi narody kolonizovali nejprve Ameriku, ovsem, kdyz je tam Spanele a predevsim Anglicani prevalcovali,vrhli se na Afriku. Kolonizatori predavali (nebo se o to alespon snazili) kolonizovane zemi svou kulturu,ovsem lecos si s sebou take odvezli do stare vlasti.
No, a vite, co si z Afriky privezli Frantici? Dopravni system! O vlacich nemluvim, ty jsou na mnohem lepsi urovni nez ty ceske (i kdyz,ruku na srdce,to jeste nic neznamena,ze?), ale autobusy! Kamen urazu zde asi vezi v tom, ze stejne jako napriklad ve Skotsku (jak nam o tom psala slecna Lucie Berankova) tu autobusem nejezdi skoro nikdo s vyjimkou deti, duchodcu s malym duchodem a cernochu. No a pak samozrejme au pairky. Vsichni ostatni se vozi v autech. V Compiegne to doslo dokonce az tak daleko,ze aby omezili automobilovou dopravu, zridili tu mestskou dopravu zdarma, ale nepripada mi, ze by se tim neco zmenilo. Rikam si,ze to bude mozna tim,ze vetsina lidi zde ani nevi, ze nejake autobusy existuji. Coz o to, tahle skutecnost by mi spis vyhovovala,problem tkvi jinde.Asi prave proto,ze tady autobusem jezdi jen malokdo, jeho jizdni rad (v tomto pripade spis nerad) je tajuplny a neproniknutelny jako africky prales.
Mestska, ta je jeste celkem v pohode. Horsi je cestovat mezimestsky. Autobusem z Compiegne jsem se pokousela jet uz tyden pred mou prvni navstevou kurzu francouzstiny. Cekaly jsme s Danou na nadrazi asi pul hodiny a vyhlizely autobus s cislem 28. To jsme ovsem, naivky,jeste netusily jake je tajemstvi autobusove dopravy ve Francii. Chaos, chaos, naprosty chaos. Myslite si, ze ten autobus mel nejake cislo nebo ceduli (nebo aspon cedulku ci cedulicku)? Ne. Autobusove nadrazi v Compiegne totiz vypada asi jako prumerne parkoviste,na kterem ovsem misto aut stoji autobusy a misto parkovacich automatu kryte zastavky. V dobe,kdy ma autobus odjizdet (plus minus dvacet minut) pak nastoupi tak dva tri cestujici. Ti cisla autobusu nepotrebuji, protoze autobusy poznavaji podle ridicu (alespon jsem to vydedukovala, z toho jak se s ridici navzajem srdecne zdravili a oslovovali jmenem).My s Danou tak daleko jeste nejsme, takze nam autobus proste a jednoduse ujel pred ocima. Nasledujici tyden jsme si rekly, ze to tak nenechame a rozhodly se jednat.
A jak to dopadlo,vam napisu zase priste, aby toho vzruseni na vas nebylo najednou tak moc.
