|
| 20.03.'03, Mirka Mrázová, Rodáci ve světě |
počet přístupů: 2021 |
|
Mirka ve Francii - Cestování |
Chteli byste vedet, jak to dopadlo s tim proklatym compiegnskym autobusem? Tak se pohodlne posadte a poslouchejte (teda vlastne ctete,uz jsem z tech deti nejaka popletena ;o) Po tom uternim debaklu, kdy jsme nejprve zkusily jet vlakem (ovsem kdyz jsme zjistily, ze bychom do 25 km vzdaleneho mesta jely vlakem pres Pariz asi ctyri hodiny, jsme toho zanechaly) a pak jsme musely volat rodinam, aby si pro nas prijely, jsme se rozhodly,ze situaci vezmeme pevne do svych rukou.
Nasledujiciho dne priblizne okolo 9.00 rano nas matka Charlotte (ktera jezdi do Compiegne rovnez kazde utery - a to, predstavte si - na kurz italstiny) vysadila u mistniho zamku a my jsme se ihned (tedy s asi osmihodinovym predstihem - to vite, jistota je jistota) vydaly na nadrazi. Tam jsme si rozdelily ulohy a resily jsme nejdriv, z jake zastavky nam vlastne tentokrat ten autobus jede a nasledovne, kde ta zastavka je.
Hledani bylo dost stresujici, nakonec jsme zastavku nasly (samozrejme v uplne jine ulici nez mela podle mapy byt, ale to uz nas ani moc neprekvapilo). Diky hledani jsem si ovsem uvedomila jeden pozitivni fakt. Francouzi sice maji ve vecech dopravy dost velky neporadek, ovsem na jejich obhajobu uvadim, ze si to patrne velice dobre uvedomuji a snazi se to vylepsit svou ochotou a prijemnym vystupovanim. Tak treba kdyz jsme hledaly uz zminenou zastavku, parkrat jsme se (uz z nutnosti procvicovat francouzskou konverzaci) ptaly kolemjdoucich. A treba pani policistka,ktera prevadi deti pres prechod, kricela na sveho kolegu (v projizdejicim aute!) pres celou ulici, at nas tam vezme a ukaze nam to (teda jako, kde je ta zastavka ;o). Jiny dotazovany pan se nam nejdrive omlouval, ze nevi, a pak si asi vzpomnel a tak se jeste chudak vracel pres dve ulice, jen aby nam to rekl. Presto vsechno nam prvni autobus ujel. Stavel totiz za rohem. Udivuje vas to? Me uz ani ne.
Na dalsi jsme se rozhodly cekat na nadrazi. To cekani jsme ovsem travily aktivne a to tak,ze jsme se kazdeho ridice ptaly,jestli to nahodou neni on, kdo jede do Crepy. I ridici autobusu (na rozdil od tech nasich) jsou zde velmi mili a kultivovani.
Posledni autobus mel priblizne dvacetipetiminutove zpozdeni. Ridila ho asi ctyricetileta blondynka. Nastoupily jsme do prazdnotou zejiciho autobusu a cekaly,jak si s tim zpozdenim poradi. Ona vystoupila a zdvorile nas pozadala, jestli bychom jeste chvili nepockaly, ze si chce promluvit se svym kamosem. Po dalsich peti minutach konecne nastoupila. Jizdu si kratila telefonovanim (!) a vymluvnou gestikulaci na ridice, kteri ji branili v jizde tim, ze ji nedali prednost.
Takze pak uz nam bylo jasne,proc vetsina Francouzu jezdi automobilem.
A bientôt (tedy Na brzkou shledanou).
Mirka
|
| autor: Mirka Mrázová |
| datum: 20.03.'03 |
Diskuse na téma: Mirka ve Francii - Cestování
|
|
|
 |
