Víťovy irské lapálie No. 4: And now something completely different
Volyňský zástupce v Atha Cliath se tentokrát ponořil do místních análů. Opět zdravím z Baila Atha Cliath!
Vánoce nenávratně pryč, novej rok jeste v plenkách, takže je ještě brzy na nějaký závěry a ukvapené komentáře o jeho průběhu, ale přece si nebudu hned od začátku stěžovat.
Místo toho jsem se rozhodl, že Vás pro dnešek zahrnu trochou dějepisu a pár informacemi o historii Irska. Čerpal jsem z různých pramenů a občas jsem i něco překládal, takže jestli se znalci historie (hlavně Most) občas zarazí nad některými případnými nepravostmi a omyly, nechť mi odpustí, popřípadě mě poopravi :-). Rád se dozvím!!!
Irsko díky své izolaci vydrželo několik významných udalostí evropských dějin bez větsi újmy. Nikdy sem nevtrhlo římské vojsko a raná historie irská je spíše opředena mýty o válčících bozích a velekralech.
Po příchodu Svatého Patrika do Irska v roce 432, bojovné irské kmeny přijaly křesťanství.
Až do pádu Vikingů v 9. století byl tedy v Irsku klid. Vznikaly mnohé kláštery, které se postupem času staly centrem nejen křesťanství, ale celkové vzdělanosti a uměni.
Vikingům se ostrov sice nikdy nepodařilo ovládnout, ale v roce 1169 vnesli Anglonormani mnohem důraznější požadavky a záhy na to se spousta irských vůdců té doby podřídila anglickému králi Jindřichovi II, ktery se prohlasil za pána Irska. Jindrich II. zemi opustil v roce 1172 a následkem toho si jeho rytíři mezi sebou rozdělili rozlehlá panství.
Situace se poté měnila v roce 1532, kdy se panovník Jindřich VIII. nepohodl s katolickou cirkví. Irsko se rázem stalo bitevním polem domácích katolíku a anglických vojsk.
Po prohře Irů byly irské pozemky zkonfiskovány a darovány anglickým a skotským protestantům. Vítězstvím Viléma Oranžského nad Jakubem II. na řece Boyne v roce 1960 Angličané završili své vítězné tažení. Nový trestní zakoník nastolil tvrdý řád, ale odpor vůči anglické nadvládě nebyl nikdy zcela potlačen!!!
Velký hladomor v letech 1845 – 1848 znamenal jedno z nejhorších období v dějinách Irska. Následkem hladomoru zemřelo, nebo bylo donuceno k emigraci přes 2 milióny lidí.
Do roku 1900 se počet obyvatel z osmi miliónu (před hladomorem) snížil na polovinu. (Irů je i v současnosti po světě, zejména v USA a v Austrálii, mnohonásobně více než v samotném Irsku). Ti kdo v Irsku v době hladomoru zůstali, byli ze svých sídel vystěhováni anglickými statkáři. Hnutí za autonomii Irska (a nenávist vůci Angličanům) rostla. Neúspěšné velikonoční povstání v roce 1916 přineslo další podporu v hnutí za nezávislost a v roce 1919 byl založen neoficiální irský parlament, s jehož vznikem začal boj proti okupační britské armádě.
Až v roce 1921 se ale jižní část Irska dočkala svobodného Irského státu, zatímco Severní Irsko připadlo Anglii. Na jihu poté vypukla občanská válka mezi stoupenci a odpůrci rozdělení. Po skončení nepokojů v jižní části ostrova, se Irsko pomalu začíná začleňovat do Evropy. Dějiny moderního Irska začínají v roce 1973, kdy Irská republika vstoupila do Evropského společenství (dnešní Evropské unie).
Tímto rokem začíná modernizace ekonomiky, do té doby zcela závisle na venkově. Změny se rovněž týkají společnosti, došlo k uvolňování zákonů zejména těch, které zakazují potraty a rozvody. Naproti tomu se Severní Irsko zmítalo v útocich militantniho hnutí IRA. Ta organizovala sve bombové útoky až do podepsani příměří v roce 1997 a smlouva na Velký pátek poté vyústila ve vznik nového parlamentu Severního Irska. Co se ještě Irské Republikanské Armády týče, podle nejnovějších informací, IRA někdy v polovině října roku 2005 oficiálně odzbrojila!!! (mimo tuny českého Semtexu také několik tisic automatickych pušek, několik stovek granátů, kapslíkovky nepočitaje:).
Tím asi pro dnešek končím, vím, že dějepis není zas až tak záživnej, takže se zkusím do přístě polepšit a stvořím něco z vlastní hlavy, duchaplnějšího :).
Mejte se všichni mejdlem s jojobovym olejem!
Na napsanou,
*vic*
