Abyste neřekli, že chodím jenom do hospod, klubů a restauračních zařízení, tak vám dnes pro změnu popíšu výlet, který jsem podnikla minulý víkend. Cesta byla dlouhá, protože jsme měly namířeno na ostrov Isle of Skye, který je na severu Skotska. Pokud vás zarazí "Y" na konci každého slovesa, tak vysvětlení je jednoduché. Výletu se totiž zúčastnily jen samé holky, dvě Němky, jedna Rakušanka a Češka, nebo-li já. Jely jsme autem, což bylo fajn, neboť jsme si mohly zastavit, kde se nám zachtělo. Protože nás občas zlobilo rádio, prokládaly jsme si hluché mezery zpěvem kánonu " singen, singen, singen.... das macht spass"..... nebo tak nějak, takže jsem se přiučila i pár německých slůvek:)
K přepravě na ostrov jsme kupodivu nepoužily trajekt, ale nádherný a obrovský most, který jsme za mírný poplatek, šesti liber, prosvištely v několika minutach.
Isle of Skye je opravdu nádherné místo. Vypadá jako obrovská vesnice s úzkými silnicemi, po kterých se volně pohybují ovečky s jehňátky a občas nějaký ten beran. Bylo opravdu hezké vidět celé své příbuzenstvo takhle pohromadě.:)
Napravo i nalevo jsou k vidění rozlehlé zelené lány nebo vysokánske kopce, totálně obsypané zvířátky jako: kravičky, ovce a kozy. Na stromy vcelku nenarazíte, spíš na podivné keříky a křoviska.
Samozřejmě jsme se vypravily zdolat nějaký ten kopec a já tak zjistila, že ze mne žádný profi horolezec nebude. Travnaté kopce jsou nacucané vodou, to asi díky "úžasnému" skotskému počasí. Takže jsem si ve svých "tenidách" počínala opravdu zoufale. Těsně pred vrcholkem se mi nedostávalo kyslíku a uši mě bolely tak, že jsem neslysela zhola nic....opravdu jsem si to užila.
Němky, hor doma nemaje, byly úplně u vytržení a nemohly se nabažit pohledu z výšin. Strašně se divily, že se nekochám s nima, ale má potřeba kyslíku byla silnější než já, a tak jsem si to pelášila zpátky dolu...do bezpečí:)
Noc jsme strávily v městečku Portree, kde jsme měly zabukovaný levný hostel. Tam nám sympatický pan recepční z Wallesu dal spoustu dobrých rad, kam se vydat následující den.
Ráno jsem chtěla své německy mluvící spolucestovatelky pohostit celozrným pečivem a sýrem (skromně, ale zdravě), ale ony namítly, že je to jako ve vězení, a že tedy rozhodně chtějí snídani někde v hotelu. Trochu mě to naštvalo a chvíli jsem s nima nemluvila, udobřily si mě až slibem, že už nebudeme šplhat na zadnou horu.
Procestovaly jsme celý ostrov a dohromady jsme najely asi 500 mil. Viděly jsme malé a roztomilé vesničky, zelené louky se zvířectvem a malé či větší chaloupky, vzdálené od sebe několik desítek mil. Příroda je tu nádherná a pláže čisté a průzračné, místo přímo stvořene k meditaci. Bylo by krásné tam strávit prazdniny, ale určitě ne celý život.
Co je zajímavé, že právě tady, "na konci světa" můžete navštívit restauraci " The Three Chimneys", ktera patří mezi 15 nejlepších restauracích na světě. Samozřejmě jsme chtěly zaskočit na "kafčo", protože to zvenku vypadalo jako perníková chaloupka, ale bohužel nás striktní číšníci nepustili ani na zápraží. Takže vám nemůžu sdělit, jaké pocity jsem měla v pětihvězdičkové restauraci.....jaká škoda, možná příště:)
