Otevírání kina aneb Troška, děkování a zlí kritici
Páteční odpoledne se ve Volyni neslo ve znamení otevření nového kulturního zařízení, kterému se, ač se to asi nebude jediná funkce sálu, bude nejspíš říkat kino. Přes dvůr Městského úřadu se po druhé hodině trousili do sálu zástupci městských institucí, podnikatelů a ostatní volyňské "celebrity", aby mohli od půl třetí zasednout na svá vyhrazená místa při slavnostním ceremoniálu.
O navození atmosféry v sále se postarala sestava Základní umělecké školy v čele s hudební rodinou Srnků, kteří se střídali v produkci klasických melodií s popovým saxofonem a klávesami manželů Hartlových.
Hudební exhibici vystřídala exhibice divadelní, a možná i baletní, aneb Labutí jezero ozvučené Mou vlastí v podání ochotnického spolku PIKI. Baletní kreace obou protagonistů (Pikolon a Zikmundová) by jistě nadchly i Vlastimila Harapese, o Baryšnikovi nemluvě:) Každopádně obě produkce ukázaly, že sál zvládne i jiné akce než zrovna ty filmové.
"Byla to taková veliká nevzhledná místnost," vzpomínal starosta Jan Pruner ve své úvodní řeči na bývalou zasedací síň, která se odkoupením vybavení zrušeného multikina Galaxie změnila v. na místní poměry, nadprůměrný kinosál se 102 místy, klimatizací a dolby surround zvukem. Pokračoval stručným výčtem historie stavby a poděkováním všem, kteří pomohli při schvalování a samotné stavbě nového kulturního zařízení.
Ke konci úvodního projevu nabídl spolupráci školám, podnikatelům, ale i ostatním, kteří by mohli pomoci využít prostor, jenž se ve Volyni nově otevřel. A to jak k prezentaci města nebo k jiným bohulibým činnostem. "Věřím, že tento sál bude ode dneška dávat lidi dohromady," uzavřel Pruner svůj tradičně delší projev, a pozval na pódium režiséra Zdeňka Trošku, který byl určen za kmotra nového sálu.
Zdeněk Troška zavzpomínal na své mládí a na staré volyňské kino v židovské synagoze, kde viděl poprvé pomíjivé obrázky kmitající rychlostí 25 snímků za vteřinu. Jako správný kmotr přinesl novému kinu i dárek - soukromou kopii svého posledního kusu. Kameňák si tedy mohli volyňští užít toho dne dokonce čtyřikrát v pokaždé vyprodaném sále. Troškovo vyprávění se vinulo od zážitků z Hoštic přes Volyni až do Prahy a Jilemnice, aby na závěr představil svou bláznivou komedii.
Ani tentokrát neušetřil sál svými oblíbenými výpady proti kritikům, za které by se nemohl stydět možná ani bývalý premiér. "V tomto filmu jsem všechny blbouny a čůzy pojmenoval jmény kritiků a kritiček." Osobně bych rád věděl, proč mu vadí kritici, kteří jeho filmům vyčítají absenci "psychologické hloubky a filozofické šířky", když dle vlastních slov točí filmy pro "dobrou náladu a pro zasmání", a jeho diváci každý film ocení mohutnou návštěvností.
Po uvedení Kaměňáku Troška slavnostně přestřihl pásku k plátnu, společně se starostou a šéfem MěKS Jiřím Houzimem zapili akt otevření šampaňským, a projekce mohla začít. Sál poprvé ztemněl, plátno bylo odkryto a promítačka se oficiálně poprvé rozjela...
