|
| 05.08.'02, admin admin, Kultura, Open Hell Fest |
počet přístupů: 2819 |
|
OPEN HELL FEST 2002 - 5. ročník očima fanouška |
Historie 5. pokračování dnes již legendárního OHF (který fest se může chlubit pěti pokračováními bez přerušení na stejném místě!) se začala psát prakticky ihned po skončení loňského ročníku. Petice proti festu zaplavily média, pořadatelé se také nechtěli vzdát a nakonec o něm dvakrát jednalo zastupitelstvo města, podruhé dokonce za asistence odborníka na sekty (volyňští církevní aktivisté totiž spojovali festival se satanismem). Vše ale nakonec dobře dopadlo a letošní ročník rozhodně stál za to.
Hlavní pořadatelské duo černých bratří Rámus - Honza (Avenger, Dark Storm, ex- Maniac Butcher) dalo dohromady zatím jednoznačně nejsilnější startovní pole, počasí se nakonec vydařilo a mrzet může pouze neúčast německé party Desaster, jejíž člen měl prošlý pas a i přes pokusy o přejetí hranic na různých přechodech se nepodařilo celníkům proklouznout.
Páteční program pro mne začal litevskými bojovníky Obtest, kteří drhli melodický black metal staré školy s vokálem v rodném jazyce, což mělo rozhodně něco do sebe. I když možná někomu chyběla druhá kytara, protože zvuk byl přecejen chudší, mě se hoši líbili. Tradiční účastníci festu, Tortharry, překvapili zejména svým zjevem, protože u deathmetalových kapel nebývá často k vidění bílé oblečení - ale jak zpěvák uvedl, nová deska se jmenuje „White“ a s ní přišla i změna image. Hudba se ale proti předcházejícím vystoupením moc nezměnila, klasický detík made in Hronov. Následující kapela rozdělila diváky do dvou skupin - polovina tvrdila, že Averse Sefira byla nejlepší kapelou pátečního dne, zbytek byl jejich tvorbou pramálo nadšen. Ale člověk, který k tvorbě tohoto tria přistoupí s otevřenýma ušima, musí uznat, že produkovaný black metal rozhodně není tuctový - hudba je plná nečekaných zvratů a působí tak trochu „nervně", takže jejich styl jsem si pojmenoval jako nervní black metal. Zpěvák navíc upoutal i netradiční vizáží ne nepodobnou frontmanovi Root. Švédští Diabolical byli dle mého nejlepším vyslancem severského království, i když možná nejméně známým. Dovolil bych si oponovat údajům v programu, protože rozhodně nešlo o brutální death, naopak o velice technickou záležitost s množstvím sól a vynikajícími výkony všech členů! Těžkou pozici měl po skvělých Švédech Bruno, respektive Hypnos. Ale své role se zhostili se ctí - nekompromisní nášleh, obrovské nasazení celé kapely i poklona pořadatelům musela leckteré kritiky jejich tvorby poslat do patřičných mezí. Další Švédi, in AeternuM, o sobě dali vědět už při příchodu do areálu, protože jejich vlajka visela z oken vedlejšího hotelu. Jejich představení už mi nevonělo tolik jako u jejich předcházejících krajanů, ale nejspíš proto, že brutální death není moje krevní skupina. Fanoušci ale jejich set rozhodně neodzívali, naopak. Závěr připadl pořádajícím Avenger, kteří se rozloučili se stávající sestavou klasickým vystoupením na špičkové úrovni, před zpívajícím bubeníkem klobouk dolů.
Sobotní začátek jsem zaspal (ne na zemi, ale doma, protože ráno jsem musel navštívit zaměstnání a pak mě přepadla únavička) a prvními interprety pro mě tedy byli rakouští Darkfall. Opět neznámá kapela a opět výborně skloubený death/thrash s melodickými vsuvkami kláves, které obsluhovala jedna z nemnoha dívek na pódiu letošního OHF. Jediným německým zástupcem tedy po průšvihu Desaster zůstal Witchburner, hlásící se k odkazu starých Sodom. Hudba jako vystřižená ze sodomáckého alba Agent Orange opět zabodovala; a pak že je thrash mrtev! Malé změny programu poslali na prkna další zajímavé vyslance postkomunistického bloku - melodickoblackové May Result ze Srbska. I když bylo do posledních dnů tajenkou, zda vůbec na fest dorazí (problémy s vízy a cesta vlakem - má poklona!), dobře, že se jim to podařilo. Bylo vidět, že se z účasti těší, zpěvák byl pravým tahounem a výkon klávesisty i v době, kdy zrovna nehrál a těžce muziku prožíval, stál taky za to. Následující set jsem očekával s netrpělivostí - byl jsem zvědav jak se bratrům Hajdům podařilo postavit na nohy „nové" Sajlenty (SSOGE). Po prvních tónech ale bylo po pochybách - vynikající výkon vokalisty, (který bez problémů vystřihl i Old Woman Dance), jako již tradičně smyčcové sekce a opravdu podařené nové songy. Trochu může mrzet neúčast zpěvule, která prý má problémy s hlasivkami, ale jinak super! Protože Vesperian Sorow zrušili své vystoupení, dostali příležitost Holanďani Detonation. Opět mix deathu/thrashe a opět velmi dobré. Skoro domácí Age of Storm se nenechali ovlivnit módními trendy a stále drhnou ten svůj doom/death s kombinací drsného a čistého mužského vokálu. Představili i nové skladby z připravovaného CD. Pak jsme si museli chvíli počkat na asi nejlepší kapelu celého festu - Debustrol. Kolins si protentokrát odpustil některé nechutnosti, experimentování se zvukem se taky snížilo na minimum a výsledkem byl absolutní nátěr. Muzikanti byli skvěle sehraní, nezapomněli ani na starý fláky typu Antikrist nebo Protest a fans se mohli zbláznit. Po takovém úspěchu by měla každá následující kapela asi problém s udržením pozornosti návštěvníků, ale to by nesměl být Root. Další letitá kapela a znovu super výkon. Trocha smůly na začátku, kdy dvakrát vypadl proud, byla Big Bossem dána za vinu dlouhými prsty Vatikánu a pak už to jelo. Došlo na skladby ze všech alb pěkně pozpátku, jak už tomu u Root bývá pravidlem, a zapomenuty samozřejmě nezůstaly kultovní pecky Hřbitov či 666 s malinko upravenými sólíčky dle mistra strun Ashoka. Následující Centinex předvedl porci ostrých rifů jak je ve Švédsku zvykem a fans si vykřičeli i dva přídavky - aby také ne, když souhra a již několikrát zmiňované nasazení doslova bralo dech. Závěrečné slovo (nebo spíše řev) mělo opět pořádající bratrské duo, tentokrát v řadách černočerných vyslanců pekel Dark Storm. Opět palba bicích, ostře řezané kytary, absentující basa a české texty oslavující jak jinak církev a její učení (haha...).
Co dodat... Jednalo se rozhodně nejlepší ročník festu v jeho historii, pořadatelé prokázali vynikající čich při výběru kapel. Počasí vyšlo tak akorát, hladové a žíznivé uspokojily stánky s celkem levným jídlem a pitivem letos bez větších front, utrácení chtivé zase obchůdky s typicky metalovým zbožím, zvukozpytce výborné ozvučení (díky Tortharry teamu) a vystupující hnala výborná divácká kulisa ke skvělým výkonům v pěkném areálu (kde ale sedačky volají po nějaké té opravě!).
Po skončení festu jsem bedlivě listoval místními novinami, jestli se zase najde nějaký stěžovatel. Dosud se ale objevili pouze dva články, v prvním pořadatelé konstatovali, že neví o žádných nepřístojnostech, ve druhém byla životnost festu obhajována autorem, který vyzpovídal provozovatele místních restaurací (opět bez problémů s návštěvníky). Je otázkou, nakolik pomohla výzva pořadatelů v programu apelující na slušnost zejména ve městě, ale k chování fanoušků tvrdé hudby snad nemohl mít nikdo výtky. Věřme tedy, že se Volyni zase za rok všichni sejdeme na 6. ročníku této podařené akce.
Omluva patří kapelám, které jsem žel neviděl (jmenovitě Crusher, Sabathory, Adultery, Mortifilia, Colp, Sungate, Ingrowing) a nehodlám si kecy o jejich vystoupeních cucat z prstu nebo obcházet kámoše, aby řekli jak že hráli ty a ty ...
Honza Filip
|
| autor: admin admin |
| datum: 05.08.'02 |
Diskuse na téma: OPEN HELL FEST 2002 - 5. ročník očima fanouška
|
|
|
 |
