Pozdě, ale přece... GooS dnes Na Nové oslaví desáté narozeniny
Bývali to kdysi hodně mladí a vlasatí rockeři, dnes už jim zbyla jen ta hudba a mládí. Grungeová modla strakonického okresu dnes na malém sále rozjede svou celovečerní show... Zaznět by měly hity z dřevních dob přelomu tisíciletí, ale i několik pecek od Nirvany a U2, tedy kapel, které GooS zpočátku velmi inspirovaly.
Letem světem historií Grunge out of Seattle (očima ZVD)
Rok 1999
1. dubna: první zkouška s Pelechem ve zkušebně u Minibergrů
3. dubna: první koncert na Nové s názvem „ za litr bechera“
1. května: Berry vymyslel oficiální název Grunge Out Of Seattle.
22. srpna 1999: 6.koncert – Na letní scéně spolu s : VHS, Deep Sweden, Rage Against The Machine Revival.
1. října 2000: 8. koncert – na Novej na malym sále. Po koncertu dostal Pelech astmat. záchvat
2000
26. listopadu 2000: 10. koncert – s VHS na Nové. Měl jsem strašnej kašel, ale pod vlivem silnejch prášků jsem to utáh.
(pozn. – už nikdy nechci hrát zastřízliva)
8. září – tradiční hraní s VHS na malym sále (14.). Jo, malej Lanýž nám omrdal fanynku a tím se stal hrdinou týdne, možná i měsíce. (pozn. historika: další podobně choulostivé události zde již nenaleznete, toto je výjimka, šlo o ofiko přefiko :-))
10. listopadu – Měli jsme v plánu zkoušet, chvíli jsme dokonce i hráli. Po chvilce jsme ale zašli na jedno a nějak nám zachutnalo… Pak už to byla jen komedie.
2001
10. února 2001 – zábava v malym sále ve Volyni. Zábavy VHS se pomalu odebírají zpět do starých (dobrých) kolejí. Přišlo spousta skoromladých příznivců VHS, které se nám po sléze téměř podařilo vyhnat naší drsnější tvorbou. Zavedli jsme systém hraní bez střídání, což značně vyhovuje předkapele (protože se v krátkých přestávkách nestihne tolik vožrat jako při střídání), zato zakapela musí mít silné nervy. Poslouchat předkapelu za střízliva je skoro nadlidský úkol.
31. března – další zkouška (47.) Zejtra to budou dva roky, co jsme spolu – a kde jsme? Pořád na stejnym místě. Kromě pár maličkostí mi nepříde, že bysme se výrazně někam pohnuli. A ani podle plánů na léto to nevypadá, že bude líp.
8. dubna – zkouška (48.) Konečně se to začíná rozjíždět s tou zkušebnou. Pelech doma vyžundral kumbál po farářovi. To bude naše útočiště. Pár závěsů na okna, koberec na podlahu, zesík, bedny, mikrofon a jedem! Ivan Pelíšek s náma udělal akciovku na ten aparát, takže jedem 50% GOOS, 50% Pellwood. Teď už to zbejvá jen schrastit. Koukáme všude možně po bazarech, ale všude mají samý perfektní a laciný zesilovače do zkušeben již od 15 000,-. Na to serem.
27. dubna – zkouška (50.). Celej tenhle víkend na sále zkouší divadelníci, takže se na nás dostalo až o půl jedenáctý večer. Prvně jsme zkoušeli s metronomem. To je síla. Každej konec se zdá bejt nepřirozeně pomalej. Jak jsme byli unavený, tak jsme se hádali jak vrabci u spadlýho hnízda. Zajímavej okamžik byl, když jsme se handrkovali o pelechovo paličky (protože jsem si chtěl zabubnovat, na což měl pelech jinej názor) a honili jsme se vzadu po šatně. Když tu se odkudsi ozvalo „Kluci! Nešlo by to trochu míň nahlas???!!!“ On tam ležel zapomenutej divadelník. Asi se pokoušel usnout, protože měl přes sebe hozenej spacák. V tu ránu bylo po hádce, ale stejně se, chudák, asi moc nevyspal – mlátili jsme do toho asi do dvou hodin. (PS: Lang se ho tak lek, že se mu zaseklo sraní).
29. dubna – (po hraní v Ráji) dneska jsme museli zaplatit dvoulitrovou sekyru od včerejška. Podle zpráv z výčepu se vypilo 15 sudů a moře kořalky. Ty starci lejou…
5. května – historický okamžik. K Pelíškum jsme dopravili koberec a tak s opatrností pyrotechnika jsme s Pelechem zapojili koupenej aparát. A hle máme zkušebnu. Zesilovač zesiluje, reproduktory reprodukujou, mikrofon krofe. Tzn. od teď by jsme měli zkoušet u Pelíšků, což by nám mělo ušetřit spoustu času, telefonů a sil. Večer jsme si mimochodem zajeli do Čkyň na Šmíďákovo punk rockovej fesťák, kde už jsme hráli i v září. Tentokrát jsme hráli jako druhý, už od devíti hodin. To bylo celkem příjemný. Lidi byli v tu dobu ještě schopný vnímat, tak jsme měli docela úspěch. Hrát o chvíli dýl, nebylo by pro koho. (produkce tak 3/4 hoďky, honorář 300,-)
19. května – historicky první zkouška ve zkušebně u Pelíšků. Po čtvrthodině jsme Pelechovi museli trošku utlumit bicí, jinak by jsme ohluchli. Kytaru mam píchnutou z efektu přímo do zesilovače, takže asi prodam kombo. Basa jede celkem pěkně a zpěv oproti očekávání je slyšet hodně zřetelně – sice trochu kreslí, ale v tom rambajzu to nevadí. Po „šňůře“ nám stoupá sláva do hlavy. Už se vidíme před statisícovým publikem… Zase se začínáme dohadovat na nahrávání. Uvidíme. Taky se začínáme hádat o rozšíření kapely. Pelech chce ještě jednu kytaru a varťase. Uvidíme. Výhoda zkoušení v Česticích je, že tam mají blízko hospodu a hlavně, že je otevřená!!!
13. června – den M – Míchání. Dozpíval jsem si ještě nějaký místa v Big Head, Lang přehrál kus Pekla a šlo se míchat. Bohužel jsme se dostali do časovýho presu, protože jsme to chtěli mít do osmi večer hotový, takže to místama podle toho vypadá. Nejvíc mě štve, že někde prosvítá metronom. Ten by tam bejt neměl. Večer jsme to dovezli na minidisku k MS, kde jsme vypálili první pokus. Pelech nás zahrnoval záplavou dotazů typu „Můžu si pustit Porsche?Jak se pouští zvuk? Jak se změní barva? Já chci jiný auto? Nemáš k tomu ruční brzdu? Puč mi jí. Tohle je votáčkoměr??? To jsem to pěkně zmuchlal, co?“, takže jsme si ani nevšimli, že tam chybí kus Neverhoodu.
22. června – velmi krátká zkouška u Pelíšků. Museli jsme si to sjet. Některý věci jsme nehráli od minulý zábavy. Zkoušeli by jsme bejvali dýl, jenže Pavla Pelíšků měla doma pomaturitní večírek, tak jsme šli radši s nima lejt. Večírek se protáh do raních hodin – pro Langa až do poledních.
11. srpna – pouťová zábava. Crazy action. Hráli jsme GOOS a GHS Lejt jsme začali příliš brzo, jelikož jsme v koupelně u šatny měli schovanýho suda, co zbyl od včerejší Pelechovy oslavy. Nemálo se to odrazilo na kvalitě produkce. Víc se pilo než hrálo. Při Swallowed (GHS) si MS ustlal v aparátu po tom, co se k němu údajně snažil nahnout, aby se líp slyšel do sóla. Místo sóla ale padla rána, aparát i MS! Pár postarších příznivců změnilo přízeň na nepřízeň a znechuceně odešlo. Kapela se mírně otřásá v základech. Lang zlobí.
27. října – pokus o zkoušku. Pelechovo pelešina varťas se nám postarala o zábavu. Místo hraní jsme se skoro tři hodiny snažili zkrotit brzdu u jednoho z kol, aby se kolo dalo nasadit zpátky. Já s Pelechem jsme se při tom perfektně nasrali a Lang k tomu neměl daleko, alébrž měl perfektní kocovinu a pospíchal se učit. Poslední zkoušky nejsou z nejefektivnějších. Je mezi náma takový divný napětí.
23. listopadu – v pátek večer pro nás Pelech přilít svým parostrojem (kéž by žral vodu). Trochu jsme rozvířili debatu na téma spotřeba pohonných hmot, ale co se dá dělat, kdyby varťas nebyl, asi by se nehrálo vůbec. Hráli jsme celkem napohodu až do půl jedenáctý. Pak šel Pelech dospat a my s Langem na skok k Jimymu. Chyba byla, že vyhaslo v kamnech. To byla noc, že by i papeže otočil. Dopoledne jsme oproti zvyklostem ve zkoušení pokračovali. Pelech nám dokazoval, že je momentálně psychicky mírně nestabilní, snad se zase srovná. Přes noc a za dopoledne napadlo skoro 20 čísel sněhu.
2002
21. ledna 2002 – pelech si uhnal zánět žil do nohy.
22. ledna – spočítal jsem skóre: od 1.4.1999, kdy jsme se dali dohromady máme k dnešnímu dni 68 zkoušek, 30 vystoupení, jedno demo a 17 vlastních věcí, z nichž 4 víceméně nehrajem.
17. května – poprvé jsme zrušili hraní až na místě a to i přes to, že jsme s sebou věci měli. Byla to opravdu šílená punková akce na sále v Rohanově. Měla začít v sedm večer, ale zvučil Kubička a když jsme viděli jeho pájku proklatě nízko u pasu, tak bylo janý, že to pude do pekel. Fakt, že „pořadatelé“ byli úplně naprach náš dojem jen umocnil (aneb pily* hodně pili). Po drobet intenzivnějším hodnocení situace jsme Pelecha poslali zpět na Zborov, kde měli předmaturitní rozlučku., a sami jsme trpěli na této kulturní vložce. Langovi trvalo dobře půl večera než překous, že jsme se na hraní vybodli. Nechť je to pro nás poučení, že podobný kšefty nebrat. NEBRAT!!!
*punkáči
1. června – zase jedna zkouška hnaná výčitkami svědomí. V tom Strážově to opravdu nebylo moc slavný. Zjistili jsme, že to Pelechovi za střízliva docela jde.
20. srpna - zkouška: jelikož si Pelech dal na minulý zkoušce větší než malé množství, tak si z ní moc nepamatoval. Proto se tvářil překvapeně, když mě viděl, že jsem přifrčel na zkoušku. U Pelíšků se zrovna krutě dřelo na střeše. Když přijel i Lang, vyvinuli jsme tlaky a šli hrát. Nějaký opakovačky dodělávky a tak. V pauze jsme jen tak mimochodem byli svědci večerníčku „A je to“ v podání rodiny Pelíšků – Shazovali ze střechy okap. Príma podívaná. Přesto, že konec okapu padnul rovnou na jejich auto, se nikomu ani ničemu nic nestalo. V další pauze byla hostina – kuře na paprice. Ani nevim, jestli to nebyl úlovek Ati nebo Elišky. Moc bych se nedivil, ale nikdo nic neřikal.
31. srpna – od šesti odpoledne měla bejt akce o třech kapelách v Jindřichově Hradci. Měli jsme jet v půl třetí, aby jsme to v pohodě stihli, žel bohu, Maťejíček Pelíšků rozdělával v poledne do kotle ředidlem, tak ho Vojta musel vodvézt do nemocnice. Krapet se nám chlapec připek.
10. listopadu – měli jsme naplánovanou zkoušku, ale stejně jako před 14 dny a v mnohých případech dříve (a určitě ještě v budoucnu) nám Abraxas zkřížil plány. Lang to shrnul slovy „A to že voni maji ňákej kambek, z toho my se poserem???!!!“ Prozatim to vypadá, že asi jo. A jak to tak bývá, když se zruší zkouška, tak se zrušíme taky. Já jsem se rozseděl tradičně v Rakvárně, Lang se zbořil v Hrabicích a Pelech se vychlastal doma.
22. listopadu Veselá příhoda se nám stala cestou domů. Lang opět uspokojoval svojí bagetovou potřebu a poté, co svojí klobásovou bagetu zprovodil ze světa otevřel okénko pelíškovic fildy a šup... celofán, který nebohé bagetě poskytoval už nejméně týden ochranu před špinavýma prackama všelijakých motoristů, letěl z jeho ruky směrem ven. V tom momentě Pelech dupnul na brzdu a se slovy „Seber to!!!“ zacouval až k obalu, pohupujícímu se v lehkém vánku na trávě podél ulice Katovická ve Strakonicích. Lang si tedy vystoupil, vykonal další ze svých potřeb..., ale nesebral... 1,2,3 a už jsme byli na mostě, bez Langa. Tam to Pelech otočil a řítili jsme se zpět k Langovi, s tím, že mu už asi došlo, co od něho očekáváme. Ve dvou větách nás přesvědčil, že než by to sebral, radši tam zůstane. A taky zůstal. Taxík za 170,- ho ale dovezl pouze do Strunkovic, odtud musel šlapat kus pěšky než ho ten samej taxík, ze solidarity svez, protože vez nějakou holku ze Strakonic do Vimperka.
2003
28. února – zazkoušeli jsme si před zítřejším vystoupením. Neměli jsme auto, ale naštěstí se už udělalo docela teplo, tak jsem zase vytáh svojí třipade, naložil Langa, kterej přijel odpoledne ze školy a frčeli jsme do Čestic. Po asi dvou a půl hodinách zkoušení jsme se odebrali domu, protože jsem pospíchal na třídní sraz z průmyslovky. Jenže potvora třipade (naštěstí až) u městskýho lesa na straně k Volyni chcípla a nebyla k oživení. Praskla pojistka a já neměl jinou. Tak jsme mrchu odtáhli k Langum domu, kde jsem druhej den asi na pátou pojistku zjistli, že mi na kontakty od světla k zadní brzdě spadly kombinačky a všechny proudy šly do kostry...
1. března – Masopustní průvod. Vystoupení v Kashi. Tyhle dvě akce se těžko kombinujou. V průvodu jsem šel za slona a to bejvá hodně náročná maska. Díky tomu, že jsme si dovnitř s Peďárem vzali čtyři deci Tulamorky a že nás Roman Prokopů svižně napájel lahváčema, jsem byl večer jak Drážďany. Nicméně jsem to dokázal zamaskovat tak, že to ani pelech cestou do Strakonic nepoznal. Po příjezdu jsme se dozvěděli, že nebudem předkapela, ale zakapela. Hvězdou večera měli bejt Už Jsme Doma. Strašně dlouho nazvučovali a pak si ještě dali akademickou čtvrthodinku, takže to spousta lidí, co přijeli na nás nevydržela a nechala si vrátit vstup. Než začli, tak jsme s Langem stihli zdrhnout do Ria, kde jsem se docela dal dohromady. Jenže jsem tam vydržel tři piva, což mi bohatě stačilo na to, abych jí měl zpátky. Kolem půlnoci jsme se vrátili do Kashe, akorát když dohráli A Bude Hůř – punk z Prahy, prej docela sranda. Tak jsme začali nosit vercajk na pódium a ladit cajky. Sotva jsem hráb na kytaru, prdlo mi tenký E. dost mě to zaskočilo. Jestě pořád mám panickou hrůzu z toho, že mi prdne struna při hraní. Naštěstí jsem vyhrabal poslední náhradní a ta hraní vydržela. První byla, teď už klasicky, Bloody Mary. Při ní jsem zjistil, že se mnou šijou všichi čerti a zbytek hraní jsem tam lítal jak hadr na holi. Moc místa na pódiu nebylo, několikrát jsem měl na mále, abych nezahučel mezi repráky, když jsem zakopával o svůj kufr nebo prodlužovačky. Asi tak ve dvou třetinách našeho playlistu přišli z Už Jsme Doma, že už chtěj bejt doma – lang hrál na jejich zesík a pelech na jejich bicí – a rázem z toho byla poslení písnička.
22. března – soutěž o postup na fest Společnosti Za Práva Zrcadel 1. kolo. Akce se odehrávala ve Strakonicích v RM klubu Na Křemelce. Soutěžili jsme my, DLD (Prachatice) a Dva Seksy (Plzeň). Přejeli jsme tam na půl sedmou v pelíškovic feldě. Cestou jsme ve Volyni nabrali jednoho punkáčka, kterej jel někam ke katovicum nebo do Horažďovic. Nakonec ale šel s náma do rokáče – jako bedňák. Hrálo se v obrácenym pořadí než jsem to napsal, takže začínali Dva Seksy, asitak kolem devátý večer. Srandovní bylo, že vůbec nebyla slyšet kytara. Tak jsem za nima šel, ať si jí přidaj a on na to „No já to nechci mít moc nahlas, protože mi chybí štyry (!) struny“. Jen jsem se pousmál a šel jsem zas zpět. Ten kluk snad trumfnul i Vendu Kubíčků. Po nich následovali DLD, což byla docela kvalitní tvrďárna a pak jsme šli na řadu my. V RM klubu je docela malinký pódium, tak jme s Langem stáli pod ním. Bylo to docela příjemný. Lidi skákali mezi náma, tak to bylo jak na malym sále ve Volyni. Největší brajgl tam dělala Pelechovo parta spolužáků z gymplu. Byli jak elektrický myši. Úspěch docela byl, protože jsme po Follow Me ještě museli zopakovat Bloody Mary. Pak přišlo na řadu vyhlášení. No, pravdou je, že jsme tam měli tolik známejch, že to nemohlo dopadnout jinak. Vyhráli jsme postup na červnovej fest a flašku 80% ruma, kterej jsme dali hned kolovat mezi všechny zůčastněné. Já jsem se napil asi třikrát, ale jen špetku, a musim říct, že mě to docela sejmulo, i když jsem měl v sobě teprv sedm piv. Docela jsem si poupravil chuť ke hraní, ale Pelech si cestou domu poupravil chuť na hraní v kapele s Langem, tak je to takový divný.
18. dubna – zábava o čtyřech kapelách, pořádaná u příležitosti prvního výročí fungování Berrzho neoficiálních stránek města Volyně – www.volyne.info. Poslední vystoupení s Langem...
Září 2003 – po návratu z Aljašky jsme se teda dali opět dohromady a to v sestavě já, Pelech a Pepíno na basu. Začli jsme zkoušet když to šlo každej pátek večer a v sobotu dopoledne a dali jsme dohromady 10 věcí, s kterejma jsme vyrazili mezi lidi.
...
Od tý doby do dneška se toho v kapele stalo hodně, ale nikdo už neměl sílu, vůli nebo čas o tom zaznamenávat svoje postřehy. Důležitý je, že kapela i přes velký otřesy z r. 2007 zase začla hrát!
