V sobotu vecer jsem dostala smsku od kamaradky Terezy, ze mam prijit do urcite hospody v urcite ulici, protoze se tam kona sraz ceskych a slovenskych holek pobyvajicich v soucasnosti v Parizi.
No, tak jsem teda vyrazila. Projela jsem pulku metra mestem (teda naopak), vystoupila a jala se hledat tu hospodu. Nebylo jiste,ze tam Tereza bude a nikoho jineho jsem neznala, a tak jsem si cestou vesele predstavovala, jak vlezu do te hospody a budu obchazet jeden stul po druhem a poslouchat, jestli tam nahodou nekdo nemluvi cesky nebo slovensky.
Nastesti (nebo ze by to bylo diky memu skvelemu orientacnimu smyslu ..? Zasveceni vedi o cem mluvim...) jsem nakonec nasla spravnou hospodu i spravny stul, takze zabava mohla zacit. Teda ona vlastne zacala uz predtim beze mne. U nejvetsiho stolu hospody (lepe receno rozlehleho austraskeho pubu) sedelo mozna tak patnact lidi (tim chci jako vyjadrit, ze krome holek se tam misty objevili i nejaci chlapi), holky ze Slovenska davaly kolovat lahev domaci slivovice, ktera se vesele zapijela australskym pivem za 6 euro. Mimo Cesek, Slovenek a obligatnich Polek (tech je v Parizi jako much - teda ted v listopadu jeste mnohem vic nez much), tam byla taky jedna Kenanka,jedna Novozelandanka, a jedna a pul Australanky.
Vysvetlim ihned: ta slecna, ktera toto vsechno spiskala se jmenuje Katarina, narodila se na Slovensku (jeji mamtka je Slovenka), umi slovensky, takze jsem na ni mohla mluvit slovensky, no to by jeste nebylo nic tak zvlastniho, jenze: pak nejaky cas zila v Syrii, nebot jeji otec je Syran,a tedy mluvi arabsky. No a aby se to nepletlo,tak nekolik poslednich let jeji rodina zije v Australii a ona se ted pro zmenu vydala do Francie, aby se naucila francouzsky.
Zacalo to celkem slibne, ze? No, a jak to pokracovalo, jak jsme se bavily, kam jsme potom jeste sly a v kolik jsme rano usnuly, vam napisu zas az jindy.
