Metalfest z koupaliště spláchl déšť. Metaláci si ale stejně přišli na své
Dlouhých pět let museli čekat fanoušci černokněžnického metalu na další festival v jihočeské Volyni a dopředu je třeba říct, že se čekání opravdu vyplatilo. Pořadatelé Rámus&co. definitivně pohřbili legendární Open Hell Fest a na svět přišel skromnější pohrobek s prostým názvem Metalfest. Zatímco poslední ročníky Open Hellu ohrožovaly spory s katolickou obcí či vyšinutý fanoušek s bajonetem, který poslední akci málem předčasně ukončil, tentokrát se o slovo přihlásilo počasí.
Představa sobotního večera stráveného na metalovém festivalu v prostředí nádherné prvorepublikové plovárny byla mimořádně lákavá. Bohužel už ale vzala za své během páteční noci.„Akce se přesouvá do kulturního domu Na Nové,“ objevilo se v noci z pátku na sobotu na festivalových stránkách. Škoda.
Do sálu nakonec dorazily necelé tři stovky lidí. Pro pořadatele návštěvnost ve finále znamenala mírný finanční provar, ale vzhledem k okolnostem bylo výsledné číslo spíše pozitivním překvapením.
Festivalový program načali strakoničtí Oversight, který se svým hardcore/crossoverem stylově trochu vymykali ostatním kapelám. Uniknout už jsem si ale nechtěl nechat avantgardně black metalovou smečku Oblomov.
Na tuzemské poměry hodně unikátní záležitost dostala, pro mě překvapivě, prostor už v brzkých odpoledních hodinách. Zřejmě i kvůli tomu, že bicmena Honzu Kapáka čekal během akce zápřah ve čtyřech kapelách a chtěl tak rovnoměrně rozložit síly.
Kapela funguje jako duo, ale pro koncertní show se obklopila řadou spřátelených muzikantů. Mikrofonu se již tradičně ujala Appia z pražských Belligerence a bicí automat tentokrát vystřídal již zmíněný Honza Kapák. Bohužel částečná nesehranost všech muzikantů a jisté zvukové komplikace způsobily, že živé vystoupení nezanechalo tak skvělý dojem jako deska Comunnitas.
Následovat měl death/black v podání Slováků Infer, které ale zradilo auto. Místo nich ale zaskočili prachatičtí Pressboil. Pro mě naprosto neznámá banda servírovala old school trash metal s příchutí deathu. A nutno říct, že si nevedli vůbec špatně.
Mládí vystřídali ostřílení death metaloví matadoři Martyrium Christi. Zamračené tváře kdyňských satanášů metaly do již slušně zaplněného sálu čiré zlo a nenávist ke všemu křesťanskému, což podpořili hráčskou vyzrálostí. Dynamiku jejich setu ale srazily defekty s prasklou strunou a také nepříjemné pískání při kytarových sólech. Nutno říct, že od té doby se jakékoliv zvukové problémy podařilo vychytat a ostatní kapely měly vesměs výborné zvukové zázemí.
Po hutném death metalovém masakru se o slovo přihlásili pohané Panychida se svými folk/black metalovými melodiemi. Samplované dudy při zvukové zkoušce s předstihem nalákaly pod pódium slušný kotel. Za bicí se opět posadil Honza Kapák a mohlo se začít. Plzeňská kapela s mladým frontmanem začala ochutnávkou z chystané desky, kterou vystřídaly osvědčené hymny z předchozího alba, kterým se Panychida vyšvihla mezi domácí elitu. Skočné pohanské melodie a fungující chemie mezi kapelou a fanoušky udělala z toho vystoupení jeden z vrcholů večera.
A na plac se znovu dostával trash metal, který, zdá se, zažívá opět boom. Nástrojů se chopili znovuzrození Assessor, tedy jméno, které už mladým fanoušků asi mnoho neříká. Starší fans ale tohle vystoupení určitě ocenili. Navíc když se ve druhé polovině setu dostal za mikrofon i bývalý zpěvák Kryptoru a samozřejmě i Assessoru.
Skalní fanoušci s tričky Ingrowing pomalu vstávali, což bylo neklamným znamením, že na pódiu už se chystal Vlakin a spol. k nemilosrdnému grind corovému nářezu. Náhul to byl fakt slušný a pod pódiem se pěkně pařilo. Grind ale není zrovna mým šálkem kávy, a tak jsem se odebral ke stavbě stanu. Venku už totiž dávno nepršelo, což opět oživilo myšlenky na to, jaký to sakra mohlo být na koupališti pod širým nebem.
To už si ale zvuk chystala první ze dvou srbských kapel Bane. Srbská scéna si v Česku, ale obzvlášť ve Volyni, udělala díky kapelám The Stone a May Result velice dobré renomé. Navázat na úspěšnou tradici tak měli black/deatheři z Nového Sadu. Kapela se zcela nepokrytě hlásí ke švédským kořenům tohoto stylu a zejména k Dissection. A to bylo také patřičně slyšet. Srbové rozhodně nedělali svým vzorům ostudu a z vichřice kytar dokázali vykouzlit temnotou nasáklé melodie a přesvědčivou atmosféru.
Kdo nebazíruje na ryzí originalitě, musel si tuhle show určitě užít. Vše vrcholilo perfektně vystřiženým coverem Where Dead Angels Lie, tedy songem, který byl zlatým hřebem posledního Open Hellu v originálním podání samotných Dissection.
Holohlavý kytarista z Bane na pódiu zůstal, šteloval si i mikrofon a chystal se k dalšímu vystoupení s druhou srbskou akvizicí Infest. Tentokrát v roli zpěváka. Týpci v ustřižených džískách značili, že tady se opět bude hrát trash metal. Tentokrát lehce namixovaný s deathem. Srbové znovu míchají koktejl, který alespoň části přítomných hodně šmakoval a zahraniční hosté se dočkali zaslouženého aplausu.
Srbové už jsou vůbec ve Volyni jako doma. Jako doprovod se například objevil v sále i člen zmíněných The Stone a May Result. Jihoslované rychle navazovali přátelské styky a s pivem a kořalkou v ruce oživovali ty staré z minulých akcí. Navíc, pokud jsem dobře slyšel, Bane se mají brzy vrátit, aby v místním studiu Hellsound natočili novou desku.
Teď už byl ale čas na hvězdy celého festivalu, kterými byli legendární Root. A nutno říct, že status hvězd festivalu bez problémů obhájili. S novým bicmenem předvedli emocemi nabitý set. Průřez celou tvorbou tradičně zakončily staré fláky a kultovku 666 spolu s Big Bossovým štěkotem odzpíval takřka celý sál.
Brněnské pekelníky střídali potetovaní borci v kulíškách a na řadě je tedy HC skákačka Locomotive. I ti rozhodně ve Volyni nebyli poprvé a energickým nástupem si získali už více či méně podnapilé fanoušky rychle na svoji notu. Skákalo se o sto šest, a kapela tak dosáhla svého.
Po nich se opět hrálo na temnou strunu. Osobně jsem byl na Slováky Depresy dost zvědavý. Loni po dlouhatánské pauze vydali album Morph, které tu a tam jakoby připomínalo novou éru Dimmu Borgir, jiní si v něm našli zase odkaz na jiné kapely, každopádně tihle Trenčíňáci mají určitě vlastní tvář. Klávesové linky se tentokrát nesly pouze z playbacku a začátek setu jakoby nezastihl kapelu v úplně nejlepší formě. Už jsem se obával opakování zklamání z loňského Brutal Assaultu, ale vše se nakonec v dobré obrátilo a i Depresy coby jeden z headlinerů nezklamaly.
A šlo se do finále. Do třetice se objevil na pódiu Honza Kapák a tentokrát si bral kytaru a s ním nastoupili domácí Avenger. Poslední deskou poskočili Avenger o velký kus dopředu a dnes už představují bez pochyby evropskou třídu.
S novým bubeníkem to dokazovali i Na Nové. Strhující set už tradičně podpořil Jarda Pelán bubnováním na tympány. Avenger si opět neodpustili předělávku od Master´s Hamer, což přítomní rozhodně uvítali. Tady není co dodat, prostě super.
Avenger už však notně přetáhli do ranních hodin a na další „Kapákovskou“ bandu Radiolokátor už mi definitivně došly síly a odebral jsem se ke spánku.
Ráno se sice dostavila lehká kocovina, ale rozhodně převládal pocit, že tahle akce se opravdu povedla. Hlavní Rámusovou snahou bylo vrátit fest do pohodových kolejí, což se určitě podařilo. Metalfest se tak v klidu obešel bez goril u vchodu či předraženého piva, tedy častých příznaků obřích festivalů. Tak za rok znovu a snad už opravdu na koupališti!!!
