OPRUZOVAL V KAVÁRNĚ OD ČASNÝCH ODPOLEDNÍCH HODIN. KOUŘIL JAKO MAŠINA VE SNAZE NEODPADNOUT A DOČKAT SE ZAVÍRACÍ HODINY, KDY SERVÍRKA UTŘE STOLY, VYSYPE POPELNÍKY A DOVOLÍ MU, ABY JI DOPROVODIL DOMŮ. NIKDO SE MU NEMOHL DIVIT, ŽE PIJE NEALKOHOLICKÉ PIVO ČTYŘI HODINY. Ze začátku Romea bavilo pozorovat draze oblečené návštěvníky, kterak si zapalují eLeMka, vyprávějí rukama, srkají víno, hihňají se, velkoryse kynou zelenooké servírce, že padesátikorunové dyško je přece samozřejmost, protože kromě svižnosti, s níž tančila mezi stolky a plnila, co jim viděla na očích, oceňují její kapuletovský půvab i to, že v případě potřeby skočí koupit cigarety do tabáku naproti v pasáži.
Listoval v diáři. Záda měl ztuhlá osmihodinovým sezením na barové stoličce. Možná to bylo kvůli Romeově montekovské intuici, že když se zastavila u jeho stolku a řekla:
-Dáš si ještě něco?, odvětil:
-Colu s ledem.,
dost možná, že si dokazoval, co je ochotný vydržet pro lásku. Zapálil si. Krabička cigaret, s níž do kavárny přišel, byla takřka prázdná. Tři čtvrtě na dvanáct. Julie se otáčela za barem, chlapecká ňadra upnutá v bílé halence. Vlnité vlasy měla vzadu secvaknuty sponkou s patinou sametu.
-Sem ve skluzu, Cody, zpomal, zaslechl útržek rozhovoru ze stolu odvedle.
Protáhl se. Mládenci v kožených bundách se pošťuchovali lehkými údery pěstí do ramenou. Zachytil pohled jednoho z nich.
-Co čumíš blonďáku! Máš problém?
-Nečekam na tvojí holku, řekl Romeo, kývaje bradou ke slečně, která kouřila ve společnosti těch dvou. Doufal, že jeho poznámku pochopí. Doufal, že ji pochopí i Julie. Kromě nich a Romea byl v kavárně ještě jeden pár: černovlasé děvče s velikým zadkem a opálený kluk v baseballové čepici.
-Ale blbě čumíš!
Holka přestala vykládat o aromatu fermentovaného čaje. Julie předstírala, že se jí problém netýká. Dívka toho žárlivce si jakoby nic oklepala špičku cigarety o hranu popelníku.
-Zase čuměl. Viděls to?
Julie otírala kryt kávovaru mokrou utěrkou. Kdo z nich? Já, nebo oni? Romeo zamáčkl filtr cigarety hluboko do popela.. Vytáhl ze šosu kuličkovou pistoli, repliku desetiranného kanónu Glock, kterou koupil bráchovi k narozeninám.
-Dej si pozor, abych tě nezabil, řekl.
Položil zbraň před sebe na stůl. Koutkem oka zachytil Juliin tázavý pohled od polic s likérovými skleničkami.
-Myslim to vážně.
Bila půlnoc.
-Dopijte. Zavíráme.
Dvojice se beze slova zvedla k odchodu. Také kožené bundy spolu se slečnou dolily víno a chystaly se zaplatit. Romeo seděl u stolku, zadumaně si mnul bradu porostlou týdenním vousem. Čekání na pointu. Pohlédl na hodinky. Pět minut po dvanácté. Sobota čtrnáctého. Svátek svatého Valentýna.
