|
| 10.03.'03, Strakonický deník, Kultura |
počet přístupů: 1402 |
|
Každý před mikrofonem má zodpovědnost za stav světa |
Na choroby lidské ani politické Fousek nezapomněl, ale poučil se z nich Josef Fousek, známý písničkář a fotograf, zahrál v minulém týdnu Na Dvorečku. Stovku diváků bavil nejen svými písničkami, ale také svou bezprostředností a historkami. Podle Fouska má každý, kdo předstupuje před mikrofon, zodpovědnost za stav tohoto světa. Ať je to politik či umělec.
Jak se Vám hrálo Na Dvorečku?
Moc dobře, což se ale říká ze slušnosti vždycky. Ale já tady k tomu mám hluboký vztah, který trvá 49 let. Jako patnáctiletý kluk jsem tudy projížděl a stavovali jsme se na jídlo. Jel jsem do pohraničí do Strážného pracovat jako zemědělec, kde jsem pásl dobytek, sekal kosou. Celou oblast jsem prošel a poslouchal jsem Svobodnou Evropu.
Lidi mi tady přijmuli dobře, já jsem pořád trémista. Protože ty moje věci jsou dost anachronický, na jednu stranu legrace a na druhé hluboká vážnost. Mě zjemnily ty moje nemoce. Proto se snažím lidem dávat legraci, rozesmát je a zároveň jim vyprávím o tom a nestydím se za to, že jsem se poučil tou chorobou a mám rád každej den.
Vystavujete nyní někde své fotografie?
V pasáži Lucerna. A připravuji velikou výstavu na letošní podzim. Jinak jsem měl asi 28 výstav. Ale hlavně se objevili fandové, kteří mi chtějí pomoct, já bych to nestačil.
Jak přichází nápad vašich snímků, je to při focení nebo to máte rozmyslené předem?
Ne. Já fotím různé věci, které se mi líbily, dělal jsem buď lidičky anebo fotomontáže. . .
Mne zaujala vaše fotomontáž Cenzura. . .
Ano, tuto fotku mám rád. Ta nesměla být vystavovaná, obličej v louži, to samozřejmě za komunistů nikdy. Já musel předkládat fotografie na OV KSČ, když jsem měl mít výstavu.
Ale k těm nápadům: napadl mě ještě kolikrát motiv v komoře, nebo jiné motivy, montoval jsem to dohromady, nasvěcoval pak z jiných motivů. Vytvářel jsem si tam svůj svět, takový, jaký není závislý jen na té fotografii. Ze zachycených realistických skutečných věcí jsem chtěl vytvořit vlastní svůj obraz, proto fotomontáže.
Jde kumšt focení a skládání písniček dohromady?
Ano. Jdu kolem krásné věci a někdy ji zachytím, že ji napíšu, dám do textu, ale každopádně všechno to je stejný, je to vidění. Každá tvůrčí otázka je vaše. Kdo dělá do kumštu, kdo se dělí s lidma o zážitky, musí umět koukat, musí být bohatý citově. A já se chci dělit. Taky jsem z toho mnohokrát měl nepříjemnosti, lidi mě okrádali, podváděli. Ale mám rodinu, která mě má ráda, a moje knížky se v obchodech rychle rozebraly.
Se svou manželkou jste již 41 let a je to údajně váš úspěch. Poraďte druhým, co je potřeba k jeho dosažení?
Jsem s ní, protože je to skvělá ženská. Jarmilka je ve štíru a já jsem v rybách, teď 12. března mi bude 64 let.
Vy jste zažil Ameriku. . .
Po něžné revoluci byly časy, kdy jsem si tady téměř nezahrál. Pak jsem byl dlouho nemocný. V Americe jsem byl čtyřikrát, zažil jsem i ten New York - ošklivej teroristickej čin. S Petrem Langem, který mi dělal internetové stránky, jsem projel celou Ameriku vlakem. V Austrálii jsem byl dvakrát. A celej ten svět mi naučil vidět, srovnávat a myslím si, že nejsem nacionalista a nemám rád nacionalisty.
A jak se tedy vy díváte na vypjatou situaci s Irákem, na možnost války?
Ve válce vždycky zahynou lumpové i nevinní. Ale musí se říkat, co by se stalo bez ní. Když pan Hitler začal budovat svoji říši, tak všichni říkali, to nic, to on jen tak straší. A pak z toho bylo padesát miliónů mrtvých. A tak, když se někdo zastává takového člověka, jakým je Saddáim Husajn, a já jsem se setkal s lidmi, který před ním utekli, kterým vyvraždil celé rodiny, tak jestli se zastává takového člověka, tak za moc nestojí. To je můj názor. Samozřejmě bych si přál, aby vše bylo mírově udělaný, v Íráku jsou nevinný lidi, ale ne za cenu podpory diktátora. Je to složitá věc. Nelíbí se mi, že se v Evropě rozmohla protiamerická nálada, já jsem tam byl přijatej vždycky slušně a poslední knížku jsem věnoval lidem, který Do Ameriky utekli před komunistickým režimem, když dostali dvacet - třicet let, měli vymlácený zuby, rozbitý lidi to byli, jsou dneska starý. Já pro ně hraju na českém Štenberku v červnu, oni se tam scházejí. A na tyto vězně komunistického režimu lidé zapomněli, zase se jim stýská, koketují s komunismem. Je to hanba, bojíme se říct pravdu. Komunismus měl být postavený mimo zákon. A já jsem napsal před volbama: Divný národ tihle Češi, i když je pes pokouše, sotva se jim rány zhojí, znovu volí komouše. A je to tady. To není vina pana Klause, že se dostal pomocí komunistů na Hrad. To je díky tomu, že jsme si zvolili komunisty.
|
| autor: Strakonický deník |
| datum: 10.03.'03 |
Diskuse na téma: Každý před mikrofonem má zodpovědnost za stav světa
|
|
|
 |
