|
| 14.11.'05, Strakonický deník, Co se děje ve městě |
počet přístupů: 1100 |
|
Chráněný byt pořádný mejdan teprve čeká |
Dětský domov a Speciální škola ve Volyni dokončila toto léto velkolepý projekt, výstavbu dvou chráněných bytů. První obyvatelkou, která se do jednoho z nich nastěhovala, byla Monika Kirmanová z Dětského domova ve Volyni. Klíčky od bytu jí byly s velkou slávou předány 31. srpna.
V novém bytě už nějaký ten pátek žijete, jak jste se tady zabydlela a jak se tu cítíte?
Nastěhovala jsem se asi před dvěma měsíci a docela to jde. Už jsem si tady zvykla. I když ze začátku se mi hodně stýskalo. Chyběla mi společnost dětí, se kterými jsem v domově společně bydlela.
Jak dlouho jste vlastně vy sama v domově byla?
V domově jsem už osm let. Za tu dobu jsem si zvykla na spoustu kamarádů kolem sebe a po všem tom frmolu se mi občas zasteskne.
A jak to všechno bylo od začátku? Věděla jste vždycky, že půjdete bydlet do chráněných bytů a že vám na nějaký čas odpadnou starosti se sháněním vlastního bydlení?
Věděla jsem, že na mě jeden byt čeká. O problémech se sháněním vlastního bydlení jsem tak ani moc nepřemýšlela. Kdybych ale musela jít do vlastního, určitě by mě v tom pan ředitel ani tety z dětského domova nenechali samotnou, něco bychom hledali společně.
A jaký to byl pocit vědět, že se pro vás chystá nový byt a že čeká jen na vás? Mohla jste alespoň nějak zasahovat do toho, jak bude vypadat, nebo jak bude zařízený?
Ani mě to nějak nebralo. Bydlela jsem s ostatními na buňce a nějak jsem se moc o to, co mě čeká, nezajímala. Šlo to trochu mimo mě. Do toho, jak byt bude zařízený, jsem vůbec nezasahovala. Bylo to pro mě překvápko. Když se tady stavělo, já byla většinou ve škole, a tak jsem vůbec netušila, jak se to tady vyvíjí nebo jak to vypadá. Neměla jsem vlastně ani čas sem zajít.
Nepřemýšlela jste tedy o tom, co vás tady čeká a jak budete bydlet?
To ano, přemýšlela, ale nenapadlo mě, že do bytu budu moc jít hned, jak mi bude osmnáct. Myslela jsem, že ho dostanu až po škole, až si najdu práci a budu se o něj moci postarat i finančně.
Jaké pocity jste měla při samotném stěhování, Byla jste celý život mezi tolika dětmi a najednou měla přijít chvíle, kdy budete vlastně sama?
No, tak nějaký ten smutek určitě přišel, ale to bylo jen ze začátku, pak už jsem si zvykla. Nejdříve jsem byla více v buňce s ostatními. První den jsem v novém bytě ani moc neprožila, byla jsem spíše venku. Přišla jsem v podstatě až večer, jen se vyspat.
Měla jste už ve svém novém bytě nějakou návštěvu? Už měl někdo možnost nahlédnout do vašeho království?
No, zatím ještě ne a ani nic takového nechystám. Chodí za mnou ale holky z domova, jestli se to dá nazvat návštěvou, tak ty jsou tu dost často.
Dokončení na straně 18 )
(Dokončení ze strany 15)
Mít v osmnácti letech vlastní byt, to není jen tak. Na druhou stranu to jistě v takovém věku svádí k různým mejdanům a večírkům. Byly už nějaké?
Ne, oslavovali jsme akorát otevření bytů, stěhování a zároveň moje narozky, ale to bylo na buňkách. Tady se zatím žádná party nekonala.
Našla jste za tu dobu, co v bytě bydlíte, nějaké výhody nebo naopak nevýhody vlastního bydlení?
Tak výhody jsou určitě ve výběru programu. Dříve jsem musela jezdit na všechny akce s ostatními a teď, když někam jedou, ptají se mě, jestli mám chuť někam vyrazit. Výhodou je i to, že se například můžu dívat na televizi do kolika chci. Nevýhoda je někdy to, že jsem tu sama. Když jsem utahaná, tak to sice přijde vhod, ale stejně jsem raději mezi ostatními. Jinak se ale v podstatě nic nezměnilo.
S novým způsobem života přišla určitě i jiná pravidla. Jak jste se s takovou změnou srovnala?
Jiné je třeba to, že na buňce, kde jsme bydleli společně, byly rozdělené služby například na uklízení a dneska musím uklízet všechno sama. Ale to mi zase tak moc nevadí. Jinak vlastně žiju skoro jako dřív. Mám stále ústavní péči, a tak se pro mě tolik nezměnilo. Jiné to asi bude ve chvíli, kdy skončím školu a začnu se o sebe starat úplně sama.
Když si někdo zařizuje vlastní byt, touží mít v něm něco svého. Pořídila jste si už něco takového?
Přinesla jsem si s sebou mnoho věcí, cédéčka, plyšáky a všechno možné, ale že bych si něco koupila, to ještě ne. Jsem tu na to ještě krátce, ale přemýšlím, že si koupím nějakou vázičku, abych to tady trochu oživila.
Když jste se do bytu stěhovala, určitě jste měla nějaké sny, jak žít. Splnily se vaše představy nebo jak to hodnotíte s odstupem času?
Myslím, že ano. Určitě tady mám víc místa a soukromí a vše jsem si mohla upravit podle svého. Není to tu rozhodně zlý sen. Jen ze začátku jsem měla trochu problém se stěhováním. Než jsem přišla na to, kam které věci dám a kam se nejlépe vejdou, musela jsem všechno stěhovat asi třikrát.
Jednou vás čeká úplné osamostatnění. O byt i o sebe se začnete starat sama, těšíte se na to?
Teď jsem stále ještě pod ochrannou rukou domova, a tak si moc neuvědomuji, co na mě čeká. Ale až mi padne devatenáct, bude to jiné. Bude to složité. V životě nás čeká moc překážek, ale prostě to musíme nějak přežít.
|
| autor: Strakonický deník |
| datum: 14.11.'05 |
Diskuse na téma: Chráněný byt pořádný mejdan teprve čeká
|
|
|
 |
