Zatímco národ žil všelidovým hlasováním, manželé Nárovcovi k tomu prožívali štěstí z přidělení bytu pro svého syna Lukáše. Ten je na vozíku a česky by se dala jeho nemoc označit jako pozvolné odumírání svalů.
Protože se ale Lukáš nemoci nepoddal a snaží se žít aktivně, byla škoda jej uvěznit v bytě rodičů, kde jsou nevyhovující bariérové podmínky pro vozíčkáře.
Lékaři doporučili najít Lukymu bydlení, kde by se o sebe staral sám a tím, že se v něm bude sám pohybovat, jeho nemoc nepostoupí tak rychle jako v podmínkách doma.
"Uvolnil se pro něj byt v domě s pečovatelskou službou. Vyzvedli jsme v pátek Lukáše u autobusu z Prahy a kamuflovali ho, že se jdeme ptát na práci. Místo toho jsme ho zavezli do jeho bytu. Ten koukal!" líčila maminka Darja.
Lukášovi připadá byt ohromně velký. Z domova volal nadšeně svému kamarádovi.
"Už aby byly hotové přípravy a já se mohl nastěhovat, byt je to nádherný," radoval se a už přemýšlí, kde bude stát počítač.
Nejprve je ale potřeba vybourat větší přístup do koupelny a WC, snížit kuchyňskou linku a také upravit zámek u vchodu domova, který je moc vysoko.
"Vím, že to pro mě bude moc těžké, když ho nebudu mít 24 hodin na očích. Ale on potřebuje samostatnost, za ten byt pro něj jsme s manželem hrozně vděční," sdělila Darja.
Osmnáctiletý Lukáš složil na obchodní škole v Jedličkově ústavu maturitu s vyznamenáním a nyní si hledá práci. Bavilo by jej účetnictví nebo různé práce s internetem a na počítači.
