Kouzelná Kamilka má srdce spisovatelčiny babičky Barbory
Pohádky do své druhé knihy střádá už v těchto dnech volyňská rodačka Jaroslava Volmůtová.
Popovídali jsme si s ní o tom, kudy vlastně vedla její cesta do světa dětí.
OTÁZKA: Všechny příběhy, které píšete, jsou vaše vlastní. Kdy jste vymyslela svoji první pohádku?
ODPOVĚĎ: Pohádky jsem vyprávěla nejdříve svým dětem a pak vnukovi. Byly na pokračování a všem se moc líbily, a tak mě napadlo, že by si je rády přečetly i jiné děti. Nikdy jsem ale neměla tolik času, abych je napsala.
OTÁZKA: Minulý rok jste ale svoji první knihu vydala?
ODPOVĚĎ: To ano. Jsem už v důchodu, a tak jsem si řekla, že když mám teď více volna, je nejvyšší čas dát pohádky dohromady. První kniha mi vyšla loni .
OTÁZKA: Jak byste své pohádky charakterizovala?
ODPOVĚĎ: Jsou romantické, vše vždy dobře dopadne a je v nich vzájemné porozumění a ponaučení. Používám hodně česká jména. Nemám ráda agresivní a dlouhé pohádky, chtěla bych, aby děti zajímaly od začátku do konce. Dva a půl listu na pohádku je pro ně, podle mého, akorát.
OTÁZKA: Kde vás chytá pohádkářská múza?
ODPOVĚĎ: Většinou mě napadají pohádky na dlouhých procházkách v přírodě. Vymyslím zápletku a pak přidám příběh. Ve výběru jmen si pak pomáhám kalendářem. Jsou chvíle, kdy jdou člověku nápady na mysl samy a jindy zas sedíte u počítače hodiny a nic nenapíšete.
OTÁZKA: Co obnáší vydat knihu?
ODPOVĚĎ: Je to finančně náročné. Chtěla jsem navíc knihu s pevnými deskami a také hezky ilustrovanou. S tím jsem se obrátila na malíře Karla Kupku. Dala jsem mu soupis všech jmen postav a popis jak vypadají. On pak vytvořil několik návrhů a potom jsme společně vybírali barevné návrhy.
OTÁZKA: Stalo se, že některá z postaviček neodpovídala vašim představám?
ODPOVĚĎ: Spíše se stalo, že jsem si vymyslela barvy, které k sobě neladily nebo vůbec nešly namalovat, takže se musel změnit text.
OTÁZKA: Existuje skutečná babička Kamilka?
ODPOVĚĎ: Do kouzelné babičky jsem vtělila moji vlastní babičku Barboru. Byla na mě vždy moc hodná a tuhle srdečnost venkovské babičky já dala pohádkové Kamilce.
OTÁZKA: Přineslo vám psaní pohádek nějaké nové zkušenosti?
ODPOVĚĎ: Ano. Například jsem se musela naučit na počítači. Já měla vše napsané na stroji, ale dnes po vás chtějí vydavatelé materiál na disketě, tak jsem musela zkrátka všechny pohádky přepsat.
OTÁZKA: Počítač tedy není spisovatelčin věrný přítel?
ODPOVĚĎ: Dnes už ano. Píše se na něm mnohem lépe. Mohu bez problémů mazat a měnit texty a odstavce. Na stroji by to bylo mnohem komplikovanější.
OTÁZKA: Kdo je váš první čtenář?
ODPOVĚĎ: První mé pohádky slyší můj vnuk, ale chce je číst přímo ode mě. Zatím se mu všechny líbily.
OTÁZKA: Myslíte, že děti v dnešní době o knihy ještě stojí?
ODPOVĚĎ: Já, když jsem byla malá, četla jsem pod peřinou s baterkou. Tenkrát se šetřilo proudem a naši mi nedovolili večer číst. Dnes děti sedí pořád u počítače, čtou málo. Nebaví je číst.
OTÁZKA: Nevadí vám, že píšete pohádky a děti v dnešní době nerady čtou?
ODPOVĚĎ: Vadí. Právě proto jezdím po školách a knihovnách s autorským čtením, abych je ke knize přitáhla.
OTÁZKA: Další pohádky budou z jiného soudku nebo také o kouzelné Kamilce?
ODPOVĚĎ: Bude to pokračování. Chtěla bych do nich ale zakomponovat i poučení. Aby děti nechodily s nikým, koho neznají, nebraly si nic od cizích. Je to trochu i narážka na drogy a vůbec nástrahy, které na děti všude číhají.
Foto: Mezi dětmi je spisovatelce Jaroslavě Volmůtové nejlépe.
