Ve Volyni jsou hroby snoubenců, kteří se nemohli vzít
Když jsem listoval všemi dostupnými i těmi staršími průvodci a hledal informace o volyňském židovském hřbitově, zjistil jsem, že autoři průvodců opisují jeden od druhého. Navštívil jsem proto Josefa Matějku z Volyně a požádal ho o jiný pohled.
Pane Matějko, kam byste asi datoval vznik tohoto hřbitova?
"Volyňský židovský hřbitov je už popsán a označen jako starý v roce 1714, v Rakousku, kde probíhal soupis památek. Bůh ví, odkdy jsou tu už pomníčky, když už tenkrát hřbitov byl starý! Podíváme-li se na mapu pravěkých Čech, snadno zjistíme, že židovské hřbitovy jsou rozesety podél důležitých obchodních cest. Jsou velmi četné přes jižní Čechy a jižní Moravu. Ale už nejdou přes Plzeňsko a Karlovarsko. Židé si vždy přáli, aby byli pochováni do své půdy - proto místa pro hřbitovy vykupovali. Dříve se Židé nesměli usazovat, to jim bylo povoleno až od 16. století a dostávali i sousedská práva. Ve Volyni je zajímavý zápis. Židé museli přísahat podle tehdejšího městského zvyku. Probošt svatovítský, asi velice svobodomyslný pán, upravil přísahu, aby v ní Židé přísahali jen Všemohoucímu Bohu a ne Ježíši Kristu. Rozumíte, aby ta přísaha byla pro Židy přijatelná! Ten žid se jmenoval Jakub. Bylo to kolem roku 1580."
Jak se žilo zde ve Volyni, na Hradčanech a proč právě tady byl vybudován židovský hřbitov?
"Volyňské Hradčany byly vždy hlučné - bydleli tu řemeslníci. Tloukli zde bednáři, kováři. Měšťané sem nechtěli. Bydleli tu Židé, a proto tu měli i svůj hřbitov. Když se zde před nedávnem dělala asfaltová silnice, bylo vidět základy staré brány. Ta se prý zavírala v pátek odpoledne a otevírala až v pondělí ráno. To proto, aby neměly ty dvě komunity - křesťanská s židovskou - přes dva sváteční dny, přes židovskou sobotu a křesťanskou neděli spolu kontakt!"
Povězte mi něco o hřbitově, kolik má částí?
"Židovský hřbitov ve Volyni má podle typu náhrobků čtyři části: nejstarší, barokní, z 19. a 20. století, moderní. Nejhezčí je barokní."
Odkud pochází kámen zdejších náhrobků?
"Všechny náhrobky jsou ze Zechovického lomu, z prahorního krystalického vápence. Tady někde existovala dílna, která náhrobky vyráběla. Všechny náhrobky mezi Sušicí až Klatovy a na druhé straně až k Týnu nad Vltavou jsou z vápence ze Zechovic."
Můžete něco říci o nápisech na náhrobcích?
"Před nedávnem zde byla na návštěvě profesorka z židovského institutu z Hamburku a ta potvrdila, že na náhrobcích je vytesána spousta historických událostí a též krátký životopis zesnulého, jeho stěžejní, životní události, jeho postavení, vzdělání, zásluhy . . .Paní profesorka mě upozornila na vzácnou řadu náhrobků - kohenů. Kohenové byli starci, kteří bez jakéhokoliv teologického vzdělání dávali požehnání. Byli to zbožní lidé, mající za sebou poctivý život a v obci židovské byli velice vážení. Jejich znak na náhrobcích jsou vyryté zkřížené ruce, jak dávají požehnání."
Má volyňský hřbitov nějakou zajímavost?
"Má, a kolik! Zajímavostí je zde pomník, který má průstřel. To se stalo za sedmileté války mezi armádou rakouskou a francouzskou. Francouzi přišli na pomoc Marii Terezii. Ve Volyni na děkanství měli generální štáb, tenkrát fara shořela. Z Andělíčka stříleli a udělali tento průstřel na náhrobku.
Další zajímavostí je nápis na tomto náhrobku - nebožtík zemřel na význačné datum - 14 NYZAN. To byly vysoké svátky - židovské Velikonoce. A právě proto, že zemřel na tak významné datum, má zde vytesán židovský letopočet, ne náš. Židovský letopočet se snadno zjistí od křesťanského - když od našeho, křesťanského letopočtu, např. 2003, odečteme 240, dostaneme 1763, jednotku vpředu změníme na pětku a máme židovský letopočet."
Je tu nějaký náhrobek, který i dnes nutí člověka k zamyšlení?
"Ano, za zamyšlení stojí tyto dvojnáhrobky. Podle výkladu jsou to dvojhroby snoubenců, kterým bylo bráněno vírou, nebo státem, aby se vzali - takže spáchali sebevraždu. Jejich spojené náhrobky jsou obráceny místo k východu - na západ!
Ovšem diskriminační zákony platily ještě pro Židy v Rakousku-Uhersku. V polovině 19. století Franz Josef I. vydal dekret, podle kterého z židovské rodiny se mohl oženit pouze jeden syn, ostatní museli zůstat svobodní - to aby se moc nerozmnožovali. Pak šly dějiny dál - přišel Hitler, ten byl na Židy daleko přísnější, hodně jich zlikvidoval!"
Odkud se podle vás v dějinách vzala ta nenávist vůči Židům?
"Především špatně pochopené židovské náboženství. A také proto, že kdo nebyl židovské víry, nebyl tudíž bližní a s ním se mohlo zacházet, jak se chtělo!"
Povězte mi, jaké jsou rozdíly mezi obřadem pohřbu katolického a židovského?
"V obojím je připomínán život věčný. Židé zpívají hebrejsky. Když jdou ze hřbitova, myjí se, protože Žid, který vstoupí na hřbitov, je ten den nečistý. U vchodu na hřbitov musely být též klobouky, Žid vždy sem vcházel s pokrytou hlavou.
U katolické církve je pohřeb jen obřad, není to žádná svátost. Pohřeb je napůl církevní, napůl občanská záležitost. Kropení svěcenou vodou Židé nemají. Židé nikdy nebožtíka nevykopávali. Pochovávali jej do větší hloubky a další mrtvé kladli nad něj. Proto nerovná zem mezi hroby na židovských hřbitovech. Někdy totiž nebyl stejný počet nebožtíků nad sebou. S nebožtíkem se při vykopávání hrobů nikdy nehýbalo. U katolíků při vykopávání hrobů se ostatky předcházejícího pochovaného kladou po obřadu na čerstvou rakev nahoru. Žid nikdy nesměl bydlet na hřbitově, podle Starého zákona byl neustále nečistý a nebyl by schopen vcházet k ostatním lidem. Na práce na hřbitově si Židé proto vždy najímali. Židé neosazují své hroby kytičkami, ale mají povinnost, bydlí-li blízko, každých 30 dní navštívit hřbitov. Bydlí-li Žid dále, má povinnost se pomodlit modlitbou kadyš. Na hrob přinášejí kamínky."
Když jste pochovával, měl jste někdy smutný zážitek?
"Smutno bývá často, odchází člověk . . .Když jsem jednou pochovával starší ženu, dcera, která byla přítomna, si při obřadu na hřbitově u hrobu mámy zapálila cigaretu a klepala popel na rakev! I to se stalo. Bohužel!"
Je volyňský židovský hřbitov hodně navštěvován?
"Ano, návštěvníků přichází dost. Přicházejí hlavně lidi, co se ukryli před Hitlerem. Z Uruquaye, Brazílie, USA, Tel Avivu, Jeruzalema . . ."
Kdy zde byl poslední pohřeb?
"Na tento hřbitov se pochovávalo ještě na začátku německé okupace. Poslední pohřeb byl paní Frýdové. Pozůstalí jí zde v březnu 1941 postavili pomník a v listopadu téhož roku šli všichni do koncentráku. Z nich se nevrátil už nikdo.
Z Volyně odešlo nedobrovolně 203 židů. Vrátil se jenom jeden. Jmenuje se Ota Rubín, přežil a oženil se. Jeho syn Pavel Rubín žije v Karlových Varech a do Volyně zajíždí na hřbitov.
V poslední době byl postaven pomníček židovce, která byla v koncentračním táboře. K tomu se váže smutná historie . . . Jednotky SS hnaly zástup žen a mladých dívek. Utíkaly před americkou armádou a u Volar už nemohly dál, byly nemocné, tak je Němci některé potříleli. Zbylo jich šestnáct. Měly skvrnitý tyfus. Byly rozmístěny po nemocnicích - v Budějovicích, Prachaticích a dvě se dostaly do Volyně. Jedna přežila, žije v Americe, ta druhá ve Volyni zemřela a je zde na hřbitově pohřbena. Ta, co přežila, poslala sem do Volyně svého manžela s vnukem a za pomoci doktora Mágra z Prachatic postavili tento pomníček. Černá žula, ze které je náhrobek, je zakoupena v Kamerunu.
Druhý pomníček loni postavil pan Lederer členům své rodiny, kteří všichni zahynuli v koncentráku - včetně jeho manželky!"
JAROMÍR MATOUŠEK
(Autor je externím spolupracovníkem Listů Strakonicka)
