|
| 17.09.'03, Strakonický deník, Školy a vzdělávání |
počet přístupů: 1848 |
|
Ze čtyřiadvaceti žáků už nás zůstalo jedenáct, řekl Lenc |
Po padesáti letech se v pátek setkali spolužáci z průmyslové školy ve Volyni. Jiní spolužáci, ze strakonického gymnázia si po 69 letech namísto setkání letos zatelefonovali.
"Nejvíce se setkání studentů bývalých tříd koná v červnu, ale začínají již v květnu. Nejčastěji bývají o sobotách, zajišťujeme jim i noclech na zdejším internátu," uvedla ředitelka volyňské SOŠ a SOU Božena Jankovcová. Dodala, že se často v jeden den sejdou až tři třídy.
Začátkem října se na této škole uskuteční setkání kadeřnic z roku 1981. "Těší nás jejich zájem. Většinou se setkáním bývá spjatá prohlídka školy," poznamenala Jankovcová.
Po 50 letech se v pátek setkali bývalí studenti průmyslové školy ve Volyni. "Ze čtyřiadvaceti lidí, kteří ukončili studium tehdejší zvané průmyslové školy stavební, nás zůstalo jedenáct. O to už je setkání srdečnější, hodně jsme vzpomínali," vylíčil včera Stanislav Lenc za kolektiv kamarádů - spolužáků. Ti se nejprve setkávali po pěti letech a pak při jubilejních příležitostech, které organizuje škola.
Za jejich studia školu vedl ředitel Ota Šlemar. Při setkání letos poznali ředitele Jiřího Homolku, který je provedl školou a ukázal jim nové metody a vybavení, včetně počítačového.
"Protože přijeli i mimovolyňští, naplánovali jsme prohlídku muzea. Zůstávali jsme do druhého dne," doplnil Lenc.
Bývalá třída strakonického gymnázia, která maturovala v roce 1934, se scházívala poslední léta každoročně. "Jen letos převládly pohybové problémy, zbylo nás pět z celého ročníku pětadvaceti studentů. Při loňském setkání nás bylo ještě šest," konstatoval lékař Zdeněk Cvrček. Poprvé se jeho třída sešla po pětadvaceti letech, pak po pěti a nakonec každoročně.
Na přátelských setkáních prý ponejvíce vzpomínají na zážitky z výletů, ve třídě byly čtyři a pak šest děvčat, které brali jako kamarády v sukních.
"Kantoři stále vyhrožovali, že nám ještě bude škola chybět, ale nestalo se. Na samotnou školu jsem moc nevzpomínal, cítil jsem se tam spoutaný a zbavený volnosti," připustil osmaosmdesátiletý lékař, který maturoval za ředitele Vojtěcha Novotného ještě v budově sousedící s radnicí.
Všude ale setkávání bývalých spolužáků zavedenou tradici nemá. "Ze základní školy jsme se sešli až po několika letech, a i to je dávno. Jinak že by se měla sejít bývalá třída průmyslovky nebo z vysoké, o tom nevím. Teď po roce osmdesát devět nemá nikdo čas, navíc bude složité získat adresy všech, jsme rozprchlí po celých Čechách i na Slovensku," uvedl dvaapadesátiletý Vlastimil Česánek.
"Ze základní třídy přešla většina lidí na střední školu, kam jsem chodil a ta se setkává každý rok. Není to díky škole, měli jsme dobrý kolektiv a setkání organizují tři lidé, které jsme k tomu vybrali jako nejspolehlivější.
Je zajímavé pozorovat, jak se pořád měníme. Někteří bývalí spolužáci se hodně změnili vizuálně, skoro k nepoznání. Ale najdou se i takoví, kteří se změnili psychicky k lepšímu, dospěli a teď je s nimi mnohem lepší povídání."
"Naše třída ze základní školy ani ze střední se vůbec neschází. Chodila jsem na gymnázium ve Strakonicích. Zřejmě na uspořádání takové sešlosti zatím ještě nikdo neměl čas, bude to určitě náročné. Ale byla bych ráda, kdyby se to někomu podařilo zorganizovat.
Objevila jsem na internetu nějaké stránky bývalých tříd, které mi připadají velice praktické. Každá třída si tam může založit stránku a setkávání se tím určitě ulehčí."
MARTINA JURAJDOVÁ |
| autor: Strakonický deník |
| datum: 17.09.'03 |
Diskuse na téma: Ze čtyřiadvaceti žáků už nás zůstalo jedenáct, řekl Lenc
|
|
|
 |
