Na výstavbu koupaliště vzpomíná pamětník a plavec Jiří Stefan. Je to šedesát sedm let, co se Jiří Stefan, který vyrůstal ve Volyni, na místní plovárně poprvé zúčastnil plaveckých závodů. Letos si je ve svých pětasedmdesáti nenechal ujít znovu. Už ale plaval v areálu, který je kulturní památkou.
Zavzpomínal si přitom, jak šel čas na místním koupališti. Pamatuje si celou jeho výstavbu. „V roce 1939, kdy se začala plovárna stavět, mi bylo šest let. S klukama jsme se sem chodili dívat pravidelně,“ říká. Stavba šla podle něho na svět ohromně rychle. „Plovárna vyrostla na zelené louce do dvou let,“ poukazuje.
V roce 1941, kdy se otevřela, se tu konaly i historicky první plavecké závody. „Otevřel se tu tehdy kurz plavání, který vyvrcholil o pouti závody,“ uvádí Stefan. I on se jich tehdy zúčastnil. „Doplaval jsem jasně poslední. Musel jsem totiž nastoupit v kategorii dorostu, i když jsem na to ještě neměl věk. Žáci tehdá ještě nebyli. O rok později už jsem ale vyhrál,“ pochlubil se.
Volyňská plovárna prý se v pětačtyřicátém roce zalíbila i Američanům. „Pamatuji si, že měli hlavní štáb v Židovanech, kde je dnes diskotéka Caribic. Nechali si tady postavit svůj bazén, ale ten volyňský se jim nakonec zalíbil více. Jenže když nabrali v bazénu vzorky vody, která sem teče z řeky, moc se jim to nezdálo,“ vyprávěl Jiří Stefan. Nechali podle něj celý bazén vypustit a naplnili si ho hygienicky čistou vodou. „Právě oni ve Volyni na koupališti postavili historicky první věž na skákání,“ dodal.
Na první pohled se toho na koupališti podle jeho slov za téměř sedmdesát let mnoho nezměnilo. „Dřevěná lehátka i sprchy jsou snad stále původní. Jen občerstvení se rozrostlo. Za našich mladých let tu byla k dostání jen limonáda a pivo. A také už nejsou funkční brouzdaliště. Ta tu bývala kvůli hygieně. A chybí tu konstrukce, na kterou se lidé přivázali za kšandy a učili se plavat,“ rozhlíží se Jiří Stefan po areálu.
Vzpomněl si i na to, že se tady po každých závodech skákaly takzvané „srandaskoky“. „Jeden z nich se jmenoval starosta. Člověk se rozeskákal na prkně do vzduchu, pak na prkno za letu sedl, čimž se znovu odrazil a skočil do vody lomeňáka,“ popisuje s úsměvem. Ti nejlepší prý stihli i salto.
Jak se ale volyňský odchovanec Jiří Stefan dívá na plovárnu dnes, kdy už je zapsaná mezi kulturní památky? „Jsem za to moc rád. Volyňská plovárna je jedinečná, druhá taková už nikde nefunguje,“ zmínil se. Podle jeho informací je druhý obdobný bazén na Pražském Barrandově. „Patří rodině Havlových. Už léta je ale v dezolátním stavu,“ zmínil se.
