Nestřebová: Zůstala jsem obyčejnou holkou z Volyně
Jsem hrdá na to, že jsem zůstala obyčejnou holkou z Volyně a že jsem jiná, než klasičtí politici, říká Lenka Nestřebová v rozhovoru pro Strakonický deník. Rozhovor plánuje v následujících týdnech i volyne.info. Před čtyřmi lety usedla na starostovské křeslo města Volyně první žena – Lenka Nestřebová. Do dalších voleb už nejde. Jak dnes hodnotí své volební období? Změnila během něj svůj pohled na některé věci?
Před čtyřmi lety, když jste nastupovala na místo starostky Volyně, bylo vaším cílem předat na konci volebního období město dalšímu starostovi s pocitem dobře vykonané práce a s čistým svědomím. Splnila jste si svůj cíl? Čisté svědomí mám a pocit dobře vykonané práce mít úplně nemohu, protože nepracuji a nerozhoduji sama.
Když zrekapitulujete poslední čtyři roky, najdete tam něco, co byste dnes udělala jinak? Ne. Je to asi tím, že každé rozhodnutí pečlivě promýšlím a uvádím do rovnováhy vnější okolnosti a vnitřní pocity. Potom jsou to rozhodnutí, za kterými si můžu stát pořád. Někdy jsou i taková, která v první chvíli nevypadají dobře a logicky, ale teprve za pár dní nebo let se projeví jejich skryté plus.
Na co jste za své volební období opravdu hrdá? Nato, že jsem zůstala obyčejnou holkou z Volyně a že jsem jiná, než klasičtí politici. Z věcí, které se povedly, mám jen nezřízenou radost.
Už mnoho let se řeší otázka obchvatu města. Myslíte, že se někdy najde přijatelné řešení? Ne, aspoň podle toho, co jsem viděla a slyšela. Když není vůle přijmout kompromis, nemůže se to nikdy povést.
Před čtyřmi lety jste tvrdila, že nevidíte velký rozdíl mezi tím, zda je starostou muž či žena. Vidíte to tak stále nebo vám někdy pomohlo, že jste žena? To, že jsem žena, mi pomohlo při jednáních s lidmi „zvenka“ a s muži, kteří jsou gentlemani a jsou si jistí sami sebou. U těch ostatních (bohužel většiny) jsem pochopila, že i v dnešní době žena patří ke sporáku a nemá právo se vyjadřovat.
Je něco, co byste ještě ráda udělala a už to nestihnete, nebo odcházíte takzvaně s čistým stolem? Je toho ještě mnoho, protože město je živý organismus, ve kterém je stále co spravovat a tvořit. S čistým stolem nedokáže odejít nikdo.
Na začátku volebního období jste definovala typického Volyňáka jako člověka, který se tu narodil, žije tu a zná každého, koho potká. Byla by dnes vaše charakteristika stejná? Ano, jen bych dodala ještě něco peprného navíc. Ti, kterých se to týká, by to nepřipustili a ti, kterých se to netýká, by se mnou jen souhlasili. Každopádně je to nepublikovatelné.
Vraťme se o čtyři roky zpět. Usedla byste na křeslo starostky znovu? Pokud bych tušila co mě čeká, tak určitě ne.
Poslední otázka – máte nějakou radu nebo tip pro svého nástupce? Neslibovat nemožné, i když je to líbivé. Vyslouží si jen krátkodobou lásku obyvatel.
