|
| 02.05.'04, Stará Blažková, Rodáci ve světě |
počet přístupů: 4366 |
|
Stará Blažková on the road - Na skok v Normandii |
Stojí na louce v ranní mlze u silnice, jako by se nechumelilo. Ať tu bude sychravá mlha nebo třicet nad nulou, budou tu klimbat stejně jako teď. Řeč je o oslech, jednom z typických symbolů zdejší krajiny. Přijíždím brzy ráno do Valognes a příští tři dny budu mít možnost pěšky a stopem prozkoumat celou severní část poloostrova Cotentin.
Nebudu rozebírat ani 6.červen 1944, ani Eisenhowera, nedaleké Utah, Gold, Sword a Juno beach, ale pokusím se velice stručně popsat, jak tady vypadá obyčejný život obyčejných Frantíků šedesát let po spojenecké invazi.
Po příjezdu z Paříže si připadám jako na jiné planetě. Z bláznovství velkoměsta do poklidného zemědělského venkova, jehož tradičním znakem už od Caen jsou pastviny, na nichž se vesele pasou krávy, koně a zmiňovaní osli, případně nějaké to stádo ovcí. Tam, kde nejsou pastviny, tak jsou dozajista buď lesy, ale spíš obdělávaná pole se zeleninou. Ta se odtud vyváží takřka do celé Evropy. Moře tu zas poskytne nějakou tu rybku, nebo místní pěstitelskou specialitku v podobě mořských chaluh. Ten, kdo tu žije a nějakým způsobem nepracuje v oboru souvisejícím s výše popsanými věcmi, tak dělá do turistického ruchu a věcí okolo něj.
Turistika je tady velkým přispěvatelem do společné kasy. Cíl tu nachází hlavně Francouzi a Britové. Ale samosebou se tu v sezoně najde mnohem více lidí z mnoha národů, hlavně kvůli historii první a především druhé SV. Převážná většina francouzských turistů sem doráží ve svých pojízdných obytných domcích, ale také poměrně dost využívá zdejší pohostinství v podobě ubytování na rodinných farmách, jež jsou začleněny do různých turistických organizacích a kterých je tu plno. Skoro v každé vesnici jedna. Člověk si tu může vychutnat dosytosti atmosféru zdejšího venkova a hlavně za to moc nezaplatí. Pokud mu nebude vadit ranní startování zemědělských strojů, štěkot psů, nebo koňské řehtání, může se tu v pohodě vyspat a ještě dostane najíst.
Ačkoli se to na úplně první pohled nemusí zdát, tak organizace zdejšího turistického ruchu je tu velice dobrá. Kromě farem jsou zde k ubytování připravené hotýlky a kempy. Většina vesnic má bohatou historii a u většiny starých domů a kostelů jsou popisky ve francoužštině a angličtině o typických znacích architektury toho kterého domu a jeho historie. Takže vás může zprvu překvapit, že najdete na začátku nějaké vsi kus zdi u níž je na popisku vysvětleno, že to bylo před 150 lety nádraží pro svoz dobytka na jatka do nedalekého města. Farmy, kde jsou budovy ze 16. století nejsou vyjímkou a některé církevní stavby mají datum vzniku ve století jedenáctém. O historii zdejších majáků se návštěvník může dovědět právě u nich a o nacistických obranných bunkrech ani netřeba hovořit. Ve městech si zase člověk může zajít na nějakou tu specialitku do restaurací a zapít to v barech a navíc si v souvenier shopu koupit třeba maketu větrného mlýna. Ale copak tohle zajímá místního zemědělce?
Ten se stará především o to, jak mu bují krávy, kterak mu roste mrkev a cibule a jestli si bude moct na jaře pořídit novou sekačku na květák, případně jestli mu firma dá o nějaké to euro navíc za práškama vyhnaný pórek.
Protože tu jsou hospůdky převážně v městech, lidé z menších vesnic se tu baví tím, že posedí se sousedy při vínu a nějakém jídle a to hlavně v sobotu. V neděli si pak udělají malé volno a dají si klid od práce zpestřený nějakou návštěvou, nebo výletem.
Klasická rodina žijící na vesnici, kterých je tu o dost víc, než měst, nebo spíše městeček, má buď statek, na kterém pracují obvykle všichni, nebo aspoň malý domek. Majitelé statků sváží plody své práce do místních zpracujících závodů a firmiček a ti jež mají ty malé domky dělají v těchto závodech, většinou u pásu. V městech pak žijí šéfové těchto závodů, majitelé obchodů a restaurací, rybáři, lidi od chaluh, jak jim říkám a lidé zajišťující všelijaké služby. Pak se tu nachází taky nějaká ta letní sídla lidí odjinud.
Ve městě mají lidé trošku jiný život. Třeba v Cherbourgu, největším městě zdejší oblasti si lze domluvit výlet lodí, nebo letadlem, zajít na nějakou tu kulturní akci, nebo navštívit muzeum. Převážná část městské populace pracuje ve službách, stará se o turisty a jejich potřeby, zajišťuje jim programy, výlety atd.
Pro mě byly asi největším tahákem majáky a pobřeží vůbec, jakožto suchozemec největší jsem je prolezl jak jen to šlo. Samosebou nejlepší byl rozhled z nich do krajiny i na moře, odkud je za dobrého počasí vidět Anglie. Ne nezajímavou zábavou pro mě byl i odpočinek na lavičce v Barfleur, odkud jsem mohl pozorovat činnost zdejších rybářů. Popravdě by to asi nebyla činnost, kterou bych někdy chtěl dělat. Když bych sem ještě někdy náhodou zavítal, tak si určitě vezmu kolo, to je tady ideální pro turistické poznávání. Rovinatá krajina, všude hodně cest a nevelká rozloha poloostrova jsou na kolo jak dělané.
|
| autor: Stará Blažková |
| datum: 02.05.'04 |
Diskuse na téma: Stará Blažková on the road - Na skok v Normandii
|
|
|
 |
