V těchto dnech si připomínáme 95.výročí narození učitele, spisovatele a publicisty Aloise Hůlky (28.listopadu 1909 ve Volyni), bratra básníka Jaroslava Hůlky. Alois Hůlka studoval na Učitelském ústavu v Českých Budějovicích a jako odborný učitel českého jazyka, dějepisu a zeměpisu působil v Prachaticích, ve Zdíkově, ve Vimperku a od roku 1938 na Českobudějovicku (Ledenice, Rudolfov, Suché Vrbné). V letech 1948 - 1969 zastával funkci ředitele Základní devítileté školy v Českých Budějovicích - Suchém Vrbném, tři roky pracoval jako vedoucí odboru kultury ONV v Č.Budějovicích.
Své články literárně historické a pedagogické zveřejňoval v jihočeském tisku a psal básně oslavující jižní Čechy a jihočeský lid (básnické sbírky Život a čas, Už roste slunce, Chvíle okouzlení, Ozvěny času a Poezie mého srdce). Ve svých vzpomínkách S láskou vzpomínáme zachycuje život a kulturní tradice na rodném Volyňsku, v publikaci Jan Neruda v dopisech a vzpomínkách se zabýval poslední Nerudovou láskou, jíž byla Anička Tichá, dcera bratrance J.Nerudy. Alois Hůlka je též autorem drobných vlastivědných prací o Janu Žižkovi a o Trocnově.
V knize S láskou vzpomínáno (vydalo Jihočeské nakladatelství v Č.Budějovicích - 1981) oddíl Volyňské obrázky, v němž líčí starobylé městečko Volyni a např. slavnou pouť začátkem srpna: "Na nevelkém prostranství podél cesty u hřbitova stály stánky s nejrůznějším zbožím. Cukráři s lákavými sladkostmi - tureckým medem i "husími hovínky", jinde zase barevné tyčinky a perníková srdce, věnce fíků, svatojánský chléb, datle a sladké dřevo. Přijížděli ševci z Bavorova. Boty i pantofle se pohupovaly ve větru - měli je totiž rozvěšené kolem celého stánku . . .Ani horké párky a pivo z volyňského pivovaru nechyběly." Alois Hůlka zemřel 31.května 1982 v Českých Budějovicích.
