Když jsem si to kočíroval do tohoto města, tak musím přiznat, že jsem o Vigu věděl akorát kde leží a že tu mají fotbalový klub, hrající primera division. To jsou znalosti vpravdě mizivé, tak mě celkem potěšilo, že můžu tuto „vísku“ krapítek probádat, i když jen jaksi povrchově.
Chcete-li se o něm něco dozvědět i vy, pak vězte, že Vigo se rozléhá na 110 kilometrech čtverečních (takže bude o maličko větší než Volyně) v nejzazší části západního Španělska, v části zvané Galicia, přímo u Atlantického oceánu a je vzdáleno cca 30 km od portugalských hranic. V tomto městě přežívá oficiálně něco přes 300 000 človíků, je to, dle místních centrum tohoto kraje a to jak komerční a průmyslové, tak turistické. Přídavky jako kosmopolitní a moderní jsou u Viga zcela na místě. Nutno podotknout, že oficiálním hlavním městem Galicie je Santiago de Compostela.
Co se týče historie, tak lze Vigo považovat za trpaslíka mezi městy, neboť ačkoli se zde po mnoho desetiletí formovala různá městečka, tak město jako takové má datum vzniku až v roce 1810. Historie zátoky Vigo je samosebou delší a je výrazně spjata se zdejším přístavem, resp. s rybářstvím a řemeslnictvím. I přesto už rybářství není dlouho ekonomickou dominantou. Tou je nyní automobilový průmysl. V tomto oboru zde podniká na 44 velkých firem, z nihž největší je koncern PSA, tedy Peugeot/Citroen. Další perlou města jsou knihy. Ve městě je spousta nakladatelství a vydavatelství.
Do Viga se přijíždí směrem od Madridu po poměrně strmých kopcích, takže ještě než návštěvník přijede do centra, tak už ví, že si v tomhle kopcovitém městě pěkně zasportuje, nebude-li po něm vozit své tělo taxíky a místní MHD. Výsledek, ale myslím stojí za tu námahu.
Hned při prvním pohledu na město mi bylo zřejmé, že nevypadá jako mnoho měst na západ od Madridu, tj hodně vysokých budov „naplácaných“ na malém prostoru, jako je to třeba ve Valladolidu. Samotný příjezd byl pro mě poměrně veselý. Dorazil jsem k jednomu ze zdejších styčných bodů, což je náměstí Placa Espana, kterému vévodí poměrně hodně vyvedené sousoší koní od místního rodáka Juana Oliveiry. No a tady, stojíc před semaforem s tupým výrazem „kam teď?“, se mi do auta „nakvartýroval“ zdejší bezdomovec a jako správný samozvaný průvodce městem mi suše vysvětlil, že mě za malý příspěvek na jídlo dovede, kam budu chtít. Obeznámen fintami jemu podobných jsem ho už už vyháněl, ovšem když jsem zpozoroval, že v dosahu jeho dohmatu není nic, co by mi vyloženě chybělo, tak jsem mu sdělil cíl své trasy. Dědula mi s rukama složenýma v klíně a za stálého klábosení ve španělštině, kde najzřetelnější pro mě byla slova NO PROBLEMA, dovedl až k místu, jež jsem hledal. Neukradl nic a dokonce ani nechtěl nabídnutou vývozní plzničku, prý nepije. Ještě mě poučil, abych tu po nocích neholdoval zdejším kurtizánám, neboť to prý není moc dobré pro zdraví a pak už s poměrně veselým výrazem ve tváři, GRACIAS, NO PROBLEMA a deseti eury si to odšinul do davu. Podotýkám, že jsem ho popovez dobrých 10-12 kilometrů. No, říkal jsem si, mají to tu pěkně zavedené.
Pak už nezbývalo, než se začít seznamovat s městem. Protože se stmívalo a jsem z Čech, tak jsem se vydal do restaurace.Naneštěstí byla zrovna v ten večer v televizi Champions Ligue a protože Španělé, jak známo, jsou blázni do fotbalu, tak bylo všude plno. Co na tom, že jejich Celta Vigo Ligu Mistrů nehraje, stačí, že nedaleká La Coruna je se svým Deportivem v televizi a hned je na co koukat a co probírat. Takže hledání místečka zabralo nějaký čas. Když jsem jej však našel, tak ještě než jsem se stačil posadit, měl jsem před sebou půllitr zdejšího piva kupodivu dobrého, což v „Hispánii“ bývá vyjímkou. Zato je ve Španělsku zvykem, že vám i třeba k jednomu pivu přinesou nějakou pochutinu, ať už to jsou smažené brambůrky, olivy, bonbóny, nebo oříšky a to neustále doplňují. Tady mi to přinesli všechno, takže jsem chvilku nevěděl, šel-li jsem na pivo, nebo na jídlo. Španělé sledující fotbal se s vámi moc vybavovat nebudou, takže na nějakou konverzaci o městě nemohlo být ani pomyšlení, tak jsem si udělal fotbalově-pivní večer a šel si odpočinout, abych byl svěží na další den.
Třebaže jsou téměř ve všech větších a turisticky zajímavých městech Španělska turistické kanceláře s podrobnými informacemi o místních zajímavostech, já se vydal ráno takzvaně „na blind“ (neuvěřitelné slovo). Dle hustoty provozu a ruchu v ulicích jsem dorazil do té, zatím, nejrušnější, kde jsem se zastavil u jedné z všudypřítomných budek, kde se prodávají lístky MHD. Tady jsem se zeptal mladé prodavačky, kdeže je tu centrum. Dívčina mi s úsměvem odpověděla, že jestli chci, tak tady. Když jsem jí náležitě pobavil svým hloupým výrazem, tak mi vysvětlila, že Vigo nemá jedno centrum, jako známe třeba u jiných měst, ale že jich má několik.
To je pravděpodobně zapříčiněno rychlým růstem města, kdy nebyl čas, aby se zdejší centrum jaksi zformovalo. Takže tu je tzv historické centrum se starší zástavbou a malými náměstími.
Budku MHD jsem měl od té doby jako střed města, od které jsem začínal a u které jsem končil svoje krátké výpravy do Viga. Nejprve jsem se vydal směrem vzhůru. Po strmých cestách v podobě kaskád jsem dorazil na místo, kde se rozprostírá Parque do Castro, což je park nevelké rozlohy, zato však s nepřeberným množstvím všelijaké flóry upravené takřka dokonale. Z parku je výhled kolem dokola na celé město se zátokou a Cieské ostrovy, nejturističtější součást Viga, ale o tom až dále. Nemohl jsem si vybrat trasu lépe. Ze shora hned člověk ví líp „na čem je“. Pro dychtivce jsou nahoře umístěny dalekohledy, kde je možno za euro přiblížit si vzdálenější objekty. Třebaže, jak jsem se dozvěděl, je ve Vigu převážně slunečno a mě zastihly mraky, tak byl ten rozhled přímo skvělý. Až budete mít někdy v neděli po obědě čas, tak si tam musíte skočit na to kouknout. Když jsem se dostatečně porozhlédl,nabral jsem směr staré zástavby a jal se objevovat Vigo dál.
Historická zástavba se skládá převážně z rybářských patrových domů oddělených úzkými uličkami. Nyní zde již nesídlí rybáři, ale ženy pochybného vzezření, věku i činnosti, které se sice také živý lovem, nikoli však ryb. Naštěstí jsou nevtíravé, tak si člověk může starou čtvrť projít nerušeně spolu s ostatními turisty, hlavně ze Španělska. Čtvrť přechází postupně v novou moderní zástavbu. Jestliže jsem na začátku zmiňoval, že Vigo je centrum kraje, tak tady je to pořádně vidět. Ten bezpočet krámků, obchodů a obchůdků s čímkoli je opravdu zarážející. Banky, obchody s obuví, oděvy, potraviny, knihkupectví, hospody a všelijaké jiné zařízení potkáte opravdu všude. K tomu neutuchající doprava a moře lidí a hned víte, že tohle město žije. Přitom je všude čisto a uklizeno. Vedle toho všeho tu také je k vidění mnoho řemeslnických dílniček. K vidění doslova, neboť všechny mají okna a dveře dokořán, takže člověk může zrakem spočinout na výrobě košíků, nábytku nebo všelijakých turistických tretek.
